čtvrtek 31. prosince 2015

Měsíční sumář #2 - Prosinec 2015

Měl jsem jít běhat 28. 12., nešel. Měl jsem jít běhat 30. 12., nešel. A měl jsem jít běhat dneska, a jak jistě očekáváte, tak jsem nešel. Shrnutí uplynulého měsíce jsem tedy mohl napsat už 26. 12., ale co nadělám.

Místo počítání kilometrů začnu tím, jak jsem absolutně nedodržoval plány. V předchozím článku jsem avizoval, že na Boží hod budu bušit doma a na Štěpána půjdu na bazén. Nebušil jsem a na bazén jsem ani nemohl jít, protože byl zavřený. Místo bazénu jsem se vydal běhat do hor, kde jsem pokořil Bahenec, tedy 15,5 km při převýšení 604 m, což je nejvíc v mé novodobé běhací historii.

Ještě ten den jsem vyrazil po velmi dlouhé době do víru velkoměsta (Třince), takže bylo úplně jasné, že 27. 12. se nebude odehrávat absolutně nic.

Na bušení došlo až 29. 12., kdy jsem si dal krátký, ale dobrý HIIT, sestávající z dřepovací tabaty a kroužení se závažím, což je starý zápasnický cvik, jehož provedení jsem nikde na YouTube nenašel, takže je to super příležitost natočit video, bohužel nevím jestli by můj počítač utáhl i ten nejjednodušší stříhací program :). Pak už jen nějaké shyby, kliky, zvedání nohou a prkna. Ani jsem nebyl unavený.

No a pak už jen odkládání a odkládání. Na mou obranu ale musím říct, že odložení běhu včera a dneska nebylo mojí chybou, ale protože jsem musel být doma se psem a odpoledne se musím učit; ono je celkem s podivem, že vůbec ještě něco dělám, když mám dva týdny do státnic a pět dní do zkoušky, kterou když neudělám, tak nejdu ke státnicím :D ale jak já říkám: lidé, kteří tvrdí, že nemají čas, tak neví, co s časem :)

No ale teď už k sumírování:

Takže za prosinec jsem naběhal 135,5 km, tedy o 10 km více než v listopadu. Mohlo to být víc, nebýt toho zkaženého závěru měsíce, přesto jsem ale celkem spokojený, že jsem předchozí vzdálenost překonal.

Sportem jsem v prosinci strávil cca 1 den a 1 hodinu, což jsou 3,4 % celkového času. To je posun o více než 10 hodin a téměř procento a půl. Strávit jeden den sportem za měsíc mi připadá jako celkem normální hodnota, nic extra, ale určitě nic špatného.

Co se týče nastoupaných metrů, tak jsem skončil těsně pod hranicí 3000 metrů. Ale jenom při běhu. Když budu počítat i chůzi, o které jsem se zapomněl zmínit (chodil jsem každý den se psem na zhruba hodinové procházky většinou do kopce), tak se dostanu na 3896 metrů, stanovený Grossglockner jsem tedy překonal o 200 metrů, ale nevím jestli to tak můžu počítat. Pro zajímavost, i s chůzí jsem se "napohyboval" 160 km :)

Takže kdybych to měl zhodnotit, tak to byl celkem povedený měsíc s několika zádrhely. Pozitivně hodnotím zejména to, že jsem se přiblížil (skoro vyrovnal) ke svému rekordu na pětce, nevynechával dlouhé běhy a začal chodit na bazén. Negativně hodnotím to, že jsem přibral a hlavně nedodržoval plány.

Takže nějaké plány do nového roku? No stanovovat si realistické plány a dodržovat je, zhubnout (na což se těším :P) a dále pokračovat v tréninku. Leden bych nechal ve znamení objemu, takže určitě překonat současnou vzdálenost (nejlépe překonat 200 km).

Ať se Vám v roce 2016 vše splní!

čtvrtek 24. prosince 2015

Tréninkový log #5 - Předvánoční tréninky

Znáte to, venku vánice, mínus dvacet, doma cukroví, salát, svařák... to se moc trénovat nechce. Příroda si ale (nejen) letos řekla, že nám nedá možnost se vymlouvat, a tak nám nadělila vskutku jarní počasí (24. 12. ve 12:44 je venku 11°C). Budem teda běhat jak diví, no alespoň to bylo v plánu.


Plány byly velké, realita je trochu skromnější. Doma jsem 6 dní, za které jsem stihl 4 tréninky, a to není to, co jsem měl naplánováno, ale moje plány počítaly s tréninkem každý den, což se ukázalo být trochu přehnané.

Pocítil jsem totiž značný propad formy, který započal během na Prýgl a pak pokračoval až do dnešních dní. Prvně jsem to přičítal mírné nemoci, poté přetrénovanosti a únavě. Tak jsem zařadil několik dnů volna + páteční bazén na odlehčení kloubům, ale nějak se to nezlepšovalo. Běhalo se mi strašně těžce, na sílu, což vyvrcholilo příšerným během už tady doma, kdy jsem skoro nemohl běžet do kopce. Doma jsem pak přišel na příčinu krize - od doby co jsem přestal s onou věcí, jsem totiž přibral 5 kg. Věděl jsem, že je to vedlejší produkt, ale doufal jsem, že se mi to vyhne, když budu sportovat, bohužel nevyhnulo. Na vrub to přičítám hlavně večernímu přežírání; nebylo snad dne, kdy bych si nekoupil chipsy, čokoládu nebo něco jiného a nespasl to hned po večeři. To je prakticky proti všemu, co vím a znám. Pořád jsem si říkal, že mám výdej, ale ono se to tělo prostě nedá jen tak očůrat :D

Takže teď bych se měl pomalu stabilizovat na svou minulou váhu, ideálně jít ještě níž; ono totiž běhat s "batohem" na zádech není nic příjemného, zato účinky to musí mít přímo ďábelské, pak budu lítat jak pírko :D

No a jak teda vypadal můj trénink do Štědrého dne.

19. 12. Běh - Trénink, o němž jsem už referoval zde.

20. 12. Trénink doma
Po dlouhém běhu se mi podařilo celkem dobře zregenerovat, takže nic nebránilo tomu dát si pořádně do těla i indoor. Doma jsem zařadil HIIT (High intensity interval training) klasického charakteru, i když trochu zaměřen na nohy. Po důkladném (opravdu důkladném, musím se to naučit) rozcvičení a rozehřátí jsem nasadil dřepy z výskokem ve formě double tabaty (40 s rychle, 20 s pauza, 8x). Musím vás upozornit, že moje dřepy s výskokem jsou hodně specifické a nejsem si jist, jestli jsem někdy někoho viděl takhle dřepovat, bohužel jsem si nevzal foťák se stativem, takže jsem to nemohl netočit, ale snad si někdy vzpomenu (možná ze mě ještě bude vloger :D).
Po dřepech, které šly hodně cítit, přišly výstupy na bednu (židli). Naplánoval jsem si vraždu; 5 x 1 min. na jednu nohu, takže celkem 10 min zátěže, příšerné zátěže. Dělat minutu výstupy pouze jednou nohou přestane bavit asi po půl minutě, takže zbytek je čiré peklo, a po dřepech obzvlášť, ale dámy ocení, že je po tom bude řádně pálit prdel (a co bolí, to roste :D)
S podlamujícíma se nohama jsem se vydal trochu dát do těla i horní části těla. Dal jsem si rychlé shyby (5 shybů, 20 sec pauza, 15 kol) a rychlé zvedání noh ve visu (toes to bar pro anglofily); 10 opakování, 20 sec pauza, 10 kol.
A na závěr krásná tabata, vlastně dvě tabaty. První sestávala s přeskoků překážky (asi 30cm hromada knížek). Při tomhle cviku jsem měl největší problém s koordinací; pořád jsem skákal mimo knížky, dopadal na ně, no prostě mamlas... Takže jsem na závěrečný cvik zvolil něco méně koordinačně náročného - skákání přes švihadlo. Tak jsem vyhrabal švihadlo, přes které jistě skákala už moje matka (což mi pak potvrdila) a dal si poslední tabatu.

22. 12. Běh
Běh, o které se mi ani moc nechce psát. Byl to prostě průser. 5,5 km za 35 min je prostě nepřijatelné, i když první půlka byla pořád do kopce. Právě v kopci jsem musel pořád zastavovat a vůbec jsem to nedával a nedával jsem to ani po rovině. Právě po tomhle běhu jsem se musel zvážit a viděl pravděpodobnou příčinu.

24. 12. Běh
Běh na Štědrý den musím hodnotit celkem pozitivně. Zvolil jsem celkem přijatelnou trasu, která nezačínala do kopce, ale dopřála potřebný čas po rovině na rozběhání. Do kopce se mi potom běželo překvapivě dobře, neběžel jsem sice nějak rychle, ale zato jsem běžel pořád, což jsem ani nečekal, proto jsem s naplánované trasy dokonce kousek odbočil a prodloužil si jí o nějaký ten kilometr do kopce. Bohužel při seběhu mě začínalo trochu píchat v boku, což je při změně tempa normální, ale píchání nepřestávalo a asi 500 metrů od domu bylo tak nesnesitelné, že jsem musel domu dojít.



Nádherná zimní panoramata
Takže toť vše. Na 25. 12. mám naplánované takové to domácí cvičení (ze kterého snad budou fotky), Na Štěpána si dám už snad konečně bazén, které jsem poctivě odkládal a pak nevím :D

Takže šťastné a veselé.

sobota 19. prosince 2015

Tréninkový log #4 - Vítejte v Goralii!

Nebo taky v Moravskoslezských Beskydech, v Jablunkově, v nejvýchodnějším cípu republiky, v p*deli, v mé domovině.

Město budoucnosti
Své tréninkové úsilí na příštích cca 10 dní přesouvám právě zde. Vánoce jsou za dveřmi, tak se i studenti, kteří moc domů nejezdí, vrací do mamahotelů.

Protože není čas ztrácet čas, tak jsem se již následující den po příjezdu vydal nadýchat se zdejšího čerstvého vzduchu, který možná tak čerstvý není, nebo je až moc čerstvý, ale o tom později.

Tento týden mě potkal menší tréninkový výpadek, při kterém jsem byl nucen vynechat silový běh a interval, a který byl způsoben neznámým knedlíkem v krku a bolavou pravou půlkou (prdele), proto jsem se vydal na trasu, kterou jsem již jednou absolvoval, sice před více než rokem, ale absolvoval.

Odkaz
Vzdálenost byla naplánovaná na 15 km  s tím, že pokud to půjde hodně dobře, tak si dám půlmaraton. Podle očekávání to nešlo nějak extra dobře. Včera jsem si totiž dal celkem svižnou hodinku v bazénu (což se teď budu snažit zařazovat pravidelně), a to šlo na celkové energii poznat, takže jsem předvídal běh kolem 5:30 na kilometr.

Pokud čekáte na obšírný popis trasy, jak je u mých dlouhých výběhů zvykem, tak vás musím trochu zklamat. Zaprvé je tato trasa celou dobu po asfaltové silnici a zadruhé ji znám jako svoje boty, takže chybí ten objevovací moment z minulých tras.

Přesto ale krátký popis udělám. Začínáme na cyklostezce, která už nyní vede po téměř celém katastru Dolní Lomné. Na konci této vesničky jsem se přesunul na silnici, které je tak středně frekventovaná, přesto jsem nic nepodcenil a navlíknul jsem reflexní vestu a reflexní pásky, což se ukázalo jako velké plus, neboť v pozdějších partiích byla mlha jako prase.

A tak jsem si to štrádoval jedním z nejmalebnějších údolí v Beskydech (to není z mojí hlavy). Kolem sebe tisícovky zahalené mlhou, zelené stráně, říčka Lomná, ticho, jen sem tam auto nebo někdo na zahradě, prostě idylka. Přesto mě ale pobolívala holeň (nevím z čeho) a tak jsem byl nucen držet se patnáctikilometrové varianty, takže jsem se po 7,5 km otočil a běžel si to z mírného kopečka zpět (zapomněl jsem zmínit, že celá trasa tam je do mírného kopce, který se zdá sice zanedbatelný, ale po pár kilometrech už jde cítit v nohách (nakonec bylo stoupání 308 m, což není úplně málo, když si myslíte, že poběžíte po rovině).

No a byl jsem v cíli a začal jsem kašlat, takže opravdu nevím jestli až sem dovane Werk nebo je zdejší vzduch tak čistý, že jsem na to nebyl připraven.

Opět jsem zapomněl zmínit ještě jednu věc; zatímco v Brně jsem si nějak zvykl u dlouhých běhů podvádět prostřednictvím MHD, tady by to moc nešlo vzhledem ke značné nevyzpytatelnosti místní hromadné dopravy, takže jsem se na start přepravil autem, kde byl také můj cíl.

A to je asi vše, takže si to shrnem.
 A pár fotešek.

Tady jsem tři léta za sebou brigádničil...


Co se týče tréninkového plánu pro můj pobyt v Jablunkově, tak jsem se rozhodl pro dvě celkem rozdílné věci, a to běžecký objem (když jsou všude hory, tak to bude sranda) a HIIT doma, takže jsem celkem zvědavý, jak to budu zvládat, ale o všem budu samozřejmě referovat.

Tak zatím.

úterý 15. prosince 2015

Recept #3 - Cizrnové "něco jako karí"

Dnešní recept nebude žádné terno. Myslím si, že většina lidí o takové úpravě slyšela, přesto si taky myslím, že existuje velká skupina lidí, která si myslí, že jediné co jde z cizrny udělat, je hummus. Takže dnes si ukážeme klasický recept ve velmi rychlé variantě.

Začneme souhrnem surovin, budete potřebovat toto:

+ rýži
Není toho moc a nejdražší je koriandr, takže cajk. Začneme tím, že si dáme vařit rýži. Protože chcete být echt indičtí, tak použijete basmati. Já basmati rýži vařím extrémně rychle, ani ne 10 min a je akorát.

Kouzlem tohoto receptu je, že trvá tak dlouho, než se uvaří rýže, takže teď začíná souboj s časem.

Do pánve nalijte trochu oleje a přidejte do něj hořčičné semínko, římský kmín, jeden bobkový lístek. Všechno restujte a očekávejte, že hořčičné semínko rozjede na pánvi pěknou diskotéku. Takže když začne skákat, tak ztlumte plamen. Zatímco bude hořčičné semeno tančit si nadrobno nakrájejte menší cibuli a česnek.

Vhoďte je na rozjetou párty k semínku, což sice zabije veškerou zábavu, ale v nejlepším se musí přestat.

Cibuli s česnekem chvilku restuje a pak přidejte kurkumu a chilli. Já jsem to s chilli přehnal, vy takovou chybu neudělejte, pokud nemáte plechovou hubu.

Kurkumu s chilli opět chvíli restujte. Buďte připraveni, že možná budete muset přidat trochu oleje, aby se směs nepálila a vznikla taková žlutohnědá kašička.

Když se vám kašička bude zdát akorát, tak přidejte hlavní ingredienci - cizrnu, konzervovanou, vůbec to není problém, právě naopak. Cizrnu nechte obalit v koření a opékejte asi 5 minut, jak můžete vidět na obrázku.


Když bude cizrna opečená, tak přidáte rajčata. Já jsem zvolil formu pyré, ale protlakem taky určitě nic nezkazíte, a pokud máte rádi hrubší strukturu, tak přidejte i pár čerstvých.

Rajčata pořádně zarestujte a rozřeďte vývarem nebo vodou. Omáčku osolte a opepřete. Mně se zdála trochu málo "kariová", takže jsem přidal ještě trochu kari koření, ale to záleží na vaší chuti.

Mezitím nezapomínejte zkontrolovat rýži. Pokud už je, tak ji jenom dejte pryč z ohně, za chvíli přijde na řadu. Omáčku už jen chvíli povařte, vypněte sporák a přidejte nasekaný koriandr. Pokud nemáte koriandr, tak tenhle recept vůbec nedělejte, nemá to cenu. Promíchejte a servírujte. Vyfoťte a postněte.



Na závěr se ještě pohrabeme v kalorických tabulkách, teda já se pohrabu a pěkně si to shrneme.





neděle 13. prosince 2015

Tréninkový log #3 - Na Prýgl!

Nebo taky einundzwanzig!

V Brně bydlím čtvrtým rokem a nikdy jsem nebyl na Prýglu (pro přespolní - Brněnská přehrada), což je až neuvěřitelné. Zdálo by se, že každý natěšený prvák hned v prvním týdnu výuky obejde Špilas, Petrov, Lužánky, centrum, všechny největší kluby, vyhlášené pajzly, legendární kavárny a pokud počasí dovolí, tak zajede na Prýgl. Ne tak já, takže jsem musel aplikovat přísloví "Pokud nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře" a vydal se vstříc neznámému (ale úplně neznámému), protože v Bystrci a přilehlých končinách jsem byl všehovšudy jednou, a to jenom šalinou. Takže, naklikal jsem si to takhle:

Odkaz
Trasička to je pěkná, a protože je tak pěkná, tak ji začneme podvodem. Ano, opět jsem se svezl, tentokrát do Medlánek. Hned pěkně na rozehřátí mírný kopeček mezi baráky a pak vběhnutí do úplně otevřené krajiny kolem medláneckého letiště, které jsem neviděl. 

Ok, tady panely nejsou
Kolem letiště jsem proletěl jako vítr a ocitl jsem se u rozcestníku Medlánky - U letiště. Pokud se dobře podíváte na mapu, tak si můžete všimnout, že jsem měl kousek přeběhnout po neznačené silnici, no tehdy jsem netušil, že by to mohl být problém. 

Nečekal jsem totiž, že by se cesty mohly rozdvojit a já jsem si bohužel vybral tu špatnou. Ono cesta je trochu silné slovo, bylo to prostě oraniště, hodně velké oraniště, prostě bahno, sračka apod. Tady jsem se přesvědčil, že moje boty opravdu nejsou do terénu (nevím, proč si to pořád namlouvám), a tudíž můj běh vypadal spíš jako bruslení.


Po několikeré kontrole mapy kde vůbec jsem, jsem se dostal na asfaltovou silnici, což bylo vysvobození. Ztratil jsem tedy snad 3 min/km broděním v blátě a hledáním v mapách, ale byl jsem konečně v Bystrci u dalšího místa, kde jsem nikdy nebyl - u ZOO. Šokovala mě jedna věc - parkoviště. Za cedulí Zoo - parkoviště se skrýval plácek pro sotva 30 aut, a to je trochu rozdíl oproti ostatním Zoo, které jsem jako dítě navštívil (všechny kromě brněnské a plzeňské). Asi do ní moc lidí nechodí no...

Na hlavní silnici jsem nabyl dojmu, že když se nacházím na pevné asfaltové trati, tak bych na ní měl zůstat co nejdéle. Tak jsem si to štrádoval pořád kupředu, až jsem si uvědomil, že běžím po modré značce, po které jsem měl běžet v opačném směru, kdybych se neztratil. Takže kontrola mapy a otočka.

Již snad na správné žluté značce jsem pokračoval proti proudu Svratky, což muselo znamenat jediné - Prýgl musí být blízko (pokud jsem ho už neminul, dneska je možné všechno). A taky byl. Hráz se objevila záhy:


A objevilo se také toto:


Kdo uhádne, co to je a k čemu to mělo sloužit, ten dostane ode mě podepsanou fotku, pište do komentářů :D

A tak jsem ho poprvé uviděl - legendární Prýgl...

Moře! Vidím moře!
A vydal jsem se tedy po východním břehu přehrady. Trať jak stvořená pro běh, kolo nebo brusle, kde jsem samozřejmě nepotkal žádného běžce, cyklistu nebo bruslaře. Jenom pár penzistů, pejskařů a na břehu několik rybářů.

Od přehrady jsem se měl odklonit na rozcestí Osada - host. A tak jsem z červené odbočil na zelenou do kopečka, do kopce, do zkur****** kopce. Byl asi nějaký zvláštní tlak, protože mi i zaléhalo v uších, ale tenhle kopec jsem těžce nezvládal. Jako bych měl najednou o polovinu menší plíce. Snad pětkrát, možná i vícekrát jsem se během asi dvoukilometrového kopce musel zastavit a vydýchat, prostě to nešlo. Ale nakonec jsem to zvládl a ocitl se v první díře ze dvou - Rozdrojovicích. Upřímně, nečekal jsem zde ani nohu, což se mi vyplnilo, prostě nikdo, ani pes neštěkl. Je tu úplně kontrastní s mým rodným Jablunkovem, kde je desátá hodina dopolední v neděli jedno z nejrušnějších období v týdnu, protože se všichni vyvalí z kostela. A pak, že je jižní Morava ještě pobožný kus země :)

Už když jsem sestoupil do Rozdrojovic, viděl jsem, že na protější straně je opět hrozivý kopec, a protože jsem věděl, kterým směrem mám běžet, tak už jsem se nemohl dočkat.

Kopec mě nezklamal. O kolik byl kratší, o tolik byl prudší, ale ocitl jsem se nad vískou Jinačovice.


A znovu do krásného oraniště, snad ještě většího než předtím. Jedinou útěchou bylo, že jsem tudy aspoň měl běžet. Takže jsem se blátem a kalužemi přebrodil do Jinačovic, kde bylo opět pusto prázdno, a tak jsem na nic nečekal a vydal se křivolakou uličkou do dalšího, už třetího kopce. Musím říct, že se mi už dýchalo podstatně líp, možná byl opravdu v blízkosti vody jiný tlak. 

Jinačovice z druhé strany. Z lesa naproti je focena předchozí fotka
A byl jsem tam, kde minulý týden - v přírodním parku Baba - tentokrát z druhé strany. Když se nad lesem nevznášela mlha, tak sice neměl tak morbidní atmosféru, ale byl opravdu krásný. Všem určitě doporučuji k návštěvě, všude buky, na zemi žlutá tráva; fakt jsem zvědavý, jak může tenhle les vypadat v létě.

Les v přírodním parku

Na vrcholu Velké baby se na rozcestníku objevil konečně můj výchozí bod Medlánky MHD, a tak jsem věděl, že už jsem kousek od cíle.

Co vám budu povídat, poslední kilometry byly na krev, ale poctivě jsem čekal až mi mobil zahlásí 21 kilometers a já uběhl ještě 100 metrů a zastavil se. Půlmaraton po velmi dlouhé době byl na světě. Čas příšerný až hrůzný, ale na to se dneska opět nehrálo. 

Trasa byla velmi náročná. Čekal jsem běh civilizací, po asfaltu, maximálně s jedním stoupáním. Místo toho jsem se brodil blátem, stoupal pořád a civilizací běžel minimálně. Takže trať můžu doporučit všem, kteří chtějí i v Brně najít slušnou výzvu. Na závěr přikládám mapku, jak jsem skutečně běžel a malé shrnutí.

Odkaz na runtastic


Sportu zdar!

čtvrtek 10. prosince 2015

Tréninkový log #2 - "Zátopkův interval"



Nedávno jsem se rozhodl, že se odměním za 3 týdny bez tohoto. A tak jsem si to nákráčel do knihkupectví, kde už jsem teda dlouho nebyl (což je hodně smutné). Neměl jsem žádnou představu, ale do oka mi hned padl nový životopis Emila Zátopka. Moc jsem neváhal, Zátopek byl vždycky můj oblíbenec a zároveň jsem doufal, že možná najdu nějakou inspiraci. Našel. Knihu jsem přelouskal za pár dní a jak jsem čekal, tak byla skvělá. Ale tento blog není o recenzích knížek (i když vzdělání bych na to měl :D) a není ani o popisu mých nákupů :).

Z knihy jsem tedy vyjmul jednu pasáž, která skvěle popisuje Zátopkovy tréninkové metody.

...Od této chvíle trénovali spolu. Emil mu vysvětlil metodu svých tréninkových intervalů: v té době jeho trénink obnášel 40 kol, tedy 16 kilometrů: v každém kole prvních 200 metrů zaběhl sprintem a zbytek doklusal...
Tak jsem si řekl, že to taky musím vyzkoušet, ale protože jsem nechtěl běžet hned to, co běhal Zátopek ve své vrcholné formě, tak jsem zvolil trasu 10 kilometrů, tedy 25x 200 metrů rychle, 25x 200 metrů pomalu. Taky nemám stadion (což by mě moc nebavilo), ale zato mám aplikace, takže trénink mohl začít.



Na začátek 5 minut na rozklusání. Ještě předtím jsem ale vypnul Voice feedback, aby mi mobil pořád nekecal. Pak se mi ale zdálo, že běžím nějak dlouho, tak jsem se podíval na mobil a zjistil, že už mám běžet třetí interval :) Tak jsem zapnul feedback, ale vypnul všechny kategorie, a začal pěkně od začátku. Takže dalších pět minut rozklusání a pak intervaly.

Zde je další menší odchylka od Zátopkova tréninku. Zatímco on sprintoval, já běžím, co nejrychleji to jde, což ale není to stejné. Podařilo se udržovat rychlé tempo okolo 3:30 na kilometr, to je celkem tolik, kolik jsem chtěl. Pomalejší intervaly byly horší, párkrát jsem musel i jít (když jsem pil), většinou ale jen tak půl minuty.

Takže se pokusím nějak shrnout. Pokud pominu to, že jsem snad 150x slyšel "You reached quater/half/three quaters of the interval" a  "next interval 0,2 kilometers fast/slow", tak takové intervaly jsou skvělou zkouškou vaší vůle. Když už melete z posledního a najednou slyšíte, že máte zase běžet rychle, ale nohy pálí, začnete tu babu v mobilu nenávidět, ale přesto zrychlíte, co vám taky zbývá, že?

Co se týče náročnosti, tak odpověď je jednoznačná - bylo to náročné. Upřímně, v polovině jsem myslel, že se na to vykašlu a poběžím domů, ale nevykašlal, a jsem na sebe hrdý :D

A proč vůbec takový interval dělat? Já spatřuji hlavní výhodu při tréninku na poloviční trať, než je celková délka intervalu. Musíte si uvědomit, že při tomto tréninku běžíte pět kilometrů rychlostí, kterou byste normálně asi neudrželi. Já jsem běžel rychlé intervaly průměrně za 3:45 km/min, což by dávalo pětku za nějakých 17-18 minut, a to je výkon téměř o 4 minuty lepší než můj dosavadní nejlepší čas. Takže stačí interval pravidelně opakovat a určitě udržím tuto rychlost i na 5 kilometrech v kuse.

Co se týče toho, jak si udělat takový interval bez chytrých aplikaci, tak musím říct, že těžko, pokud neběháte na stadionu nebo na trase, kde přesně víte, kolik měří jednotlivé úseky. Zátopek taky neběhal jenom na stadionu, ale měl i svou oblíbenou rovinku v přírodě, problémem je, že vás to může začít nudit (takový hodinový člunkový běh :), ale pokud chcete, tak to půjde, i kdyby jste si měli trať odkrokovat a napíchat kolem trasy klacíky :D

Takže si to shrneme:


A ještě perlička na závěr, dneska jsem potkal snad nejvíc běžců za celý můj běžecký život - 6 - není dneska nějaký svátek, o kterém nevím?

Tréninkový log #1 - kruháč

Dneškem začíná seriál krátkých tréninkových záznamů, chcete-li být trendy, cool a fancy, tak logů. Ty budou spočívat v tom, že si budu zaznamenávat tréninkové progresy, pocity a samozřejmě to, jak tréninky probíhají. Můžete si myslet, že tyto logy budou hlavně pro mě, ale samozřejmě doufám, že načerpáte inspiraci do svých tréninků i vy.


Ne, nešel jsem do lesa recyklovat, nýbrž jsem si dal můj (ne)oblíbený kruháč (což je z obrázku zcela jasné). Dnešek jsem naplánoval nikoliv se třemi, ale čtyřmi stanovišti (takže obrázek je vlastně matoucí).


Toť plán. Vidíte, že ze 3/4 je totožný. Začal jsem na prolézačce shyby, ale trochu jinak. Místo pevné trubky jsem využil vratké lano, krásně řezající do rukou. Dal jsem si 7x7 a poklusem v klus na kopeček sprintovat.

Protože jsem se dneska cítil při síle, rozhodl jsem se dát si 6 sprintů s minimální pauzou, tedy jenom rychle nahoru, rychlou chůzí dolů a zase nahoru. Žádná pauza, žádné vytřepávání noh ani nic podobného. Rychlost provádění šla poznat, poslední sprint byl spíše klus.

Kopec 


A chůzí, pak během, na kliky. 4x15 ve znatelně rychlejším tempu než minule. Ani ne minutová pauza a při poslední sérii už začaly tuhnout ruce.

Ale pak jsem dostal nápad, jak se instantně poblít (což se chválabohu nestalo). O těchto dvou betonových fešácích už vím nějaký ten rok, ale výjimečně jsem nebyl osvícen  a vůbec mě nenapadlo, jak by se jich dalo využít.

Beton vpravo je ve velikosti do půli stehen, beton vlevo je nad pindíka

 Až do dneška. No jasně, box jumps neboli pěkně postaru výskoky na bednu. Pokud už máte dlouho po tělocviku, tak se jedná o toto:



Jsem asi masochista. I když mi bylo blbě, tak jsem se rozhodl, že si dám tabatu na menší beton. Věřím, že většina ví, co tabata je, ale jenom pro jistotu - jedná se druh cvičení, kdy provádíte jeden cvik (ve skutečnosti to nemusí být jenom jeden cvik) v maximálním úsilí po dobu osmi kol. Každé kolo se skládá z 20 sekund zátěže (maximální) a 10 sekund odpočinku. Taková pohoda. Tak jsem si to dal. Nohy se trošku třepaly, ale zvládl jsem to a pro příště mě napadla pořádná prasárna - na fotce vidíte, že k betonům vede kopec, takže sprinty a pak výskoky, no už se těším.

Na závěr zbývá už jen celkové hodnocení - 7/10 - a shrnutí:



Tak si dejte taky nějaký pěkný kruháč :)

úterý 8. prosince 2015

Recept #2

Čočkovo-čočkové plac(ič)ky

(Nemám rád zdrobněliny)

Při dnešním (vege) receptu využijeme všechnu čočku, která se nám válí po kuchyni.

Sice nevím, jak moc velcí čočkoví fanatici jste, ale každému modernímu, mladému, krásnému a vyrovnanému člověku by se doma měly válet alespoň dva druhy čočky - zelená a červená. Dnes si ukážeme co dělat, pokud máte neodolatelnou, ba přímo až vražednou chuť na čočku, ale myslíte si, že jí máte málo, a tak zoufale běháte po kuchyni, díváte se střídavě do jednoho pytlíku, pak do druhého a zase znova... Dneškem tyto starosti končí, uděláme něco, co ještě nikdy nikdo neudělal, smícháme čočku!

Je to tak. Teď si možná říkáte, jak to udělám. No jasně, v jednom hrnci uvařím jednu, v druhém druhou a co je na tom jako super. Co jsem? To si myslíte, že budu špinit tolik nádobí? Uděláme to pěkně v jednom hrnci.

Ale jak? Vždyť jste přece zvyklí zelenou čočku namáčet nebo alespoň hodinu vařit, zatímco červená čočka je za chvíli hotová. Nic takového, žádné namáčení, žádné vaření jak ponožky, pěkně rychle. Zelenou čočku prostě dejte do hrnce, zalijte vodou a přiveďte k varu. Po zavaření počkejte pár minut a přidejte červenou čočku a je to. 





Nesolte, nepepřete, přidejte pouze rozpůlený stroužek česneku, který čočku (čočky) krásně provoní.

Stroužek!


Čočku(y) vařte jako rýži, to znamená, že dejte jenom přiměřeně vody, spíš míň než víc (pak dolejete). Vařte 15-20 minut, přesypte do mísy a nechte vychladnout, pokud zbyla v čočce nějaká voda, tak se nic neděje, vsákne se. 




Po nějaké té hodince se můžete pustit do dalšího vaření. Na řadě je super tajná přísada, která nebyla zmíněna v názvu - mrkev. Ano obyčejná mrkev.

Vlevo - nahrubo, vpravo - najemno

 Připravte si tři, oškrábejte je a nastrouhejte. Dvě na hrubém struhadle (viz obrázek) a jednu na nejjemnějším struhadle (nemám obrázek). Nahrubo nastrouhané mrkve přidejte k čočce (čočkám) a okořeňte solí pepřem a kari, které jde velmi dobře k mrkvi. 

Hrubé struhadlo - detail

Pokud nejste vegan, tak do směsi vražte jedno vajco. Pokud jste vegan, tak nevím, co používáte jako náhražku, ale možná to bude držet pohromadě i bez vajíčka. A zasypte moukou. Já jsem použil po trošce od tří druhů, které jsem doma našel - tedy klasickou hladkou pšeničnou, hladkou špaldovou a celozrnou žitnou - od každé asi polévkovou lžíci. 

Rozehřejte troubu na max a připravte si plech s pečícím papírem. Vytvarujte placky asi 10 cm v průměru (mně jich vyšlo pět) a hoďte do trouby.

Ten papír není špinavý

A teď by mohl být konec, ale není. Protože placky plácá každé dítě na pískovišti, tak dáme našemu jídlu nějakou přidanou hodnotu. Někomu se můžou zdát placky při konzumaci trochu suché, proto si uděláme omáčku, jejíž roli bude plnit mrkvová redukce. Ano, teď využijete najemno nastrouhanou mrkev. Do kastrůlku dejte asi polévkovou lžíci másla (vegani oleje, ale nebude to ono). Mezitím si nadrobno posekejte pár zelených oliv a přidejte k mrkvi, skvěle jí okyselí. Osolte, opepřete, přidejte tymián (dodá svěžest) a kari (už jsem psal). Mrkev s přísadami dejte na chvíli orestovat na máslo. Poté přidejte: pokud jste gurmán, tak trochu bílého vína; pokud nejste gurmán, tak vodu. Směs pomalu redukujte až do fáze, kdy bude na dně rendlíku pouze malá vrstva tekutiny, pak vypněte teplo a přikryjte. 



Mezitím nezapomeňte na placky. Protože mají tmavou barvu, těžko je budete péct do hněda. Místo očního pozorování do nich raději dloubněte prstem, až budou tuhé a pružné, tak jsou. 

A nyní už ta vysněná část. Ne, není to jejich konzumace, nýbrž jejich aranžovaní, focení a postování. Takže jak si všechno toto odbydete, tak Vám přeji dobrou chuť při konzumaci studených čočkovo-čočkových plac(ič)ek.


A na úplný závěr, protože předstíráme, že je to fitness jídlo, tak si spočítáme makra. Nebojte spočítám je za Vás, i když nutno podotknout, že já jsem měl sloní porci, která by klidně vystačila pro dva.


A nemůžu Vás ochudit o celkový souhrn surovin, váhy berte s nadhledem, 3 placky na porci musí stačit, já jich měl 5.



Tak zatím.

neděle 6. prosince 2015

Asics Gel Equation 7 - recenze

Vlastně první pohled, protože je mám teprve chvíli

Své Reeboky za pětikilo, které vydržely pětikilo jsem byl nucen vyměnit s velmi těžkým srdcem. Celkem jsem si na ně zvykl. I když neměly žádné z parametrů kvalitní boty, líbily se mi hlavně svou extrémní lehkostí a poměrně slušnými vlastnostmi na lesních cestách, stezkách a jiných površích, které by se daly charakterizovat jako "střední". Ale protože nic netrvá věčně, byl jsem nucen vyměnit je za nový model. Vhodnější dobu jsem si nemohl najít; před zimou byly snad všechny boty všude ve slevě a někdy i hodně výrazné. Takže pojďme na recenzi, kterou píše člověk, který měl v životě jediné běžecké boty, tedy osoba na svém místě.

Jak už jsem řekl, doba mi přála. Mohl jsem si dovolit botu, na kterou bych normálně neměl ani za nic. Proto jsem se už při internetové anabázi poohlížel po botách značek, které nepatří mezi ty úplně lidové, hlavně tedy Mizuno, Asics a Salomon. S tím taky souvisel problém jakou botu vlastně potřebuji, silniční, něco mezi nebo krosovou? Přišel jsem na to, že většinu času běhám po zpevněných cestách, maximálně nějaké přeběhy, ale nic dramatického, a když napadne sníh, tak si koupím nesmeky. 

Uvažoval jsem tedy, že něco mezi bude ideál, přesto jsem se pořád nemohl rozhodnout, tak jsem usoudil, že to vymyslím na místě.

Vypravil jsem se tedy do nejmenované prodejny s tím, že prvně se podívám do jedné, pak pojedu do druhé, kde jsem očekával větší výběr, ale kdybych nepořídil, tak se vrátím do původní.

Netrvalo dlouho a uviděl jsem je. Vždycky jsem chtěl hodně výrazné boty a to tyhle rozhodně splňují. A ta cena. Původní 2 650, nynější 1 199. A začal jsem přemýšlet, když je nekoupím teď, tak je může někdo koupit, je tedy přece jenom jeden pár této velikosti atd. atd. Tak jsem si to za chvíli štrádoval k pokladně.

Už jsou doma!
Byl čas je tedy vyzkoušet. Jako testovací okruh jsem zvolil ten můj klasický, tedy většina trasy po silnici, jen asi kilometr po lesní cestě a asi 100 metrů po písčité stezce.

Boty mají rozhodně výrazné tlumení a  pro někoho, kdo přejde z bot tvrdých jako štolverk, je to pořádný rozdíl, skoro jak bych běžel po obláčku :D

Co je ale příjemně měkké na tvrdém povrchu, je až nepříjemně měkké na měkkém povrchu. Když se prostě sečte tlumení boty a povrch, tak značně utrpí efektivita běhu; je to jako běžet v písku, i když běžím po relativně pevné cestě.

O to víc jsem byl zvědavý, jak si povede bota právě v písku a nestabilním podloží. No není to žádná hitparáda, ale je to jako chtít po formuli, ať má vlastnosti Jeepu. Přesto má ale bota slušnou přilnavost směrem z kopce. Nahoru občas trochu podklouzne, ale dolu působí stabilně a robustně.

S tím taky souvisí její pohodlí. U předchozích bot jsem měl problém, že u běhu nad deset kilometrů mě trochu začínaly bolet kotníky a někdy i kolena, o tom u těchto bot nemůže být ani řeč. Jsou jako stvořené pro dlouhé silniční výběhy, přičemž pořád působí stejně pohodlně a gel v podrážce se zřetelně (fakt to jde cítit) přizpůsobuje vašemu chodidlu.

Zátěžový test

Boty jsem podrobil 15 km běhu různorodým prostředím, od asfaltu, přes kamenité stezky, výběhy lesem až po bláto. Test trochu znehodnotily špatně zvolené ponožky, které mě po namočení kousaly. Boty tedy na škále od 1 do 10 dopadly následovně:


O silnici už jsem mluvil, tam boty prostě šlapou. Po ušlapané lesní cestě je běh pohodlný, ale běh je trochu náročnější. Do kopce nastává ale problém, do bot musíte hodně šlapat, boty také občas podklouznou. Prozatím jsem boty netestoval na kluzkých kamenech a podobně, ale myslím si že to nebude žádná sláva. Zato z kopce v pořádně vrstvě bláta mě boty vysloveně překvapily. Působí stabilně a skvěle drží stopu, prostě příjemné překvapení. Prodyšnost a vhodnost do náročných podmínek spolu úzce souvisí. Boty jsou prodyšně, kryje je totiž jenom síťka, běhat ve sněhu v nich ale logicky nepůjde. Mám ale dojem, že boty budou skvěle vysychat, proto se v teplém počasí rozhodně nemusíte vyhýbat kalužím.



Celkově vypadají Asics Gel Equotation 7 na určitě vhodnou tréninkovou botou na středně dlouhé výběhy ve zpevněném terénu, ale neztratí se taky v lehkém terénu, což u kovaných silniček jenom potěší. A co se týče vzhledu, za mě určitě 10/10. Takže po prvních 50 km je mé hodnocení


Zatím.