Měsíční sumář #3 - Leden 2016

Nespokojenost je matkou pokroku...

Úvodní citát víceméně předznamenává dnešní článek. Už delší dobu pozoruji, že se měním z prvotřídního flegmatika na perfekcionalistu, což mému okolí jistě leze na nervy, ale mě vůbec. Takže u dnešního tradičního měsíčního shrnutí opět nebudu spokojený.

Cíl na první měsíc nového roku byl jasný, běhat hodně, běhat často a běhat daleko. Splnit se mi podařilo v podstatě jen poslední požadavek. Neběhal jsem tak hodně a často, jak jsem chtěl. Alespoň, že jsem párkrát běžel daleko. Další cíl byla hranice dvou set kilometrů, kterou se mi, jak jistě očekáváte, nepodařilo pokořit. Když se na to podívám zpětně, tak si to celkem dokážu vysvětlit. Měl jsem státnice a přijímačky, takže jsem se v podstatě 3 měsíce učil, z toho v lednu celkem intenzivně. Tím bych si to mohl omluvit, ale já si to nechci omlouvat. Dalším faktorem bylo počasí. Ačkoliv byla velmi mírná zima, chtělo by se říct až ideální na běhání, tak realita byla trochu jiná. Počasí bylo totiž značně proměnlivé a často jsem měl pocit, že je proti mně. Jeden příklad za všechny: na dnešek jsem měl naplánovaný zhruba 20km běh. Včera bylo nádherně, přes 10 stupňů, sluníčko...dneska se probudím a mínus pět, šílený vítr, sníh s deštěm, prostě počasí pod psa...I když se často zdálo, že už všude musí být sucho, tak mě nepříjemně překvapil led na lesních cestách... Ale počasí si nevybírám. No dost už nadávání na nepříjemné okolnosti a pojďme se podívat na čísla.

Za leden jsem naběhal 167 km, ke kýžené dvou stovce mi tedy chyběly asi 3 výběhy, které se rozhodně daly splnit. Tuto porci kilometrů jsem zvládl za 16 hodin a 16 minut, takže jsem několik hodin oproti předchozímu měsíci ubral. Bohužel nevím nastoupané metry. Ačkoliv má Endomondo mnoho výhod, tak má i jednu velkou nevýhodu; když se ztratí signál nebo zapne pauza, tak vynuluje nadmořskou výšku a při naskočení signálu ji zase přidá. Z toho plyne, že jsem měl při běžném běhu stoupání přes 3000 m, a to je blbost, když podle map jsem měl stoupat sotva 300 m. K výsledkům musím ještě připočíst 15 km chůze, ale nemůžu připočíst ani bazén ani posilování ani nic jiného. Bohužel. Ale alespoň jde vidět, že počasí bylo opravdu proti mě; když jsem se totiž chtěl vydat na bazén, tak byla taková ledovka, že nejezdily autobusy...

Ale už dost pláče nad proběhlým měsícem, důležitější je následující měsíc. Do Brněnské desítky zbývá 76 dnů, do Spartana dnů 83. To není zas tolik času. Proto bych chtěl v únoru hlavně zrychlovat. Postupně ubírat vzdálenosti, přidávat rychlost, pravidelně a často zařazovat intervaly a možná i nějaké ty silové běhy. Jedné věci bych se ale chtěl vyhnout - měření osobáků. Je to taková moje úchylka, kterou chci eliminovat. Ono vás to může sice hodně namotivovat, ale taky demotivovat, a toho se bojím. A kilometry? Těžko říct, uvidíme...

Jaké jsou vaše plány na nadcházející měsíc? A jak hodnotíte měsíc uplynulý?

Tréninkový log #8 - Objem is (almost) over

Od minulého článku uplynulo 12 dní a přibylo pár kilometrů.

12 dní je dlouho a musím přiznat, že mě poněkud opustila inspirace. Jednoduše jsem nenacházel vhodná témata, tréninky byly monotónní, jídla taky a na slibovaný článek o stravě ještě nejsem připravený, ale už si v hlavě sumíruji, jak by to mohlo vypadat. Co se tedy za těch 12 dní událo?

Opět nevynucené tréninkové pauzy, vynucené tréninkové pauzy, skvělé běhy, špatné běhy, pořád nahoru, dolů a hlavně daleko. Pořád totiž pokračuje můj objem, který je přesně jeden trénink před svým koncem, ale o tom se zmíním později. Byly to zajímavé a náročné dva týdny, pojďme si je tedy projít den za dnem.

Minulý log končil 16. ledna 17km během, který vyprodukoval velmi nepěkný puchýř. Ten mi na pár dní znemožnil jakýkoliv pohyb v botách (hlavně pohyb do kopce). To byl jeden z důvodů, proč jsem absolvoval další několikadenní tréninkový výpadek. Ten další důvod byl, že jsem jel na pár dní domů, kde bylo sněhu pod kolena.

Čtvrtek 21. ledna

Hned první den po návratu do Brna jsem se vydal vyzkoušet, zdali jsem ještě nezapomněl běhat. No dalo by se říct, že zapomněl. Plánoval jsem hodinovku, vylezla z toho padesátiminutovka a 9 km. Pocity příšerné. Nohy jak z oceli, špatně se mi dýchalo a k tomu se přidala bolest břicha, takže jsem byl rád, že jsem v pořádku doběhl domů :)

Pátek 22. ledna

Co tě nezabije, to tě posílí. Původně jsem plánoval, že si s sebou vezmu toaleťák, ale nakonec jsem na něho zapomněl (stejně jako na dalších milion věcí před během, jako např. namazat hubu a rty). Naštěstí jsem ho nepotřeboval :)

Vydal jsem se do Bystrce, protože jsem potřeboval změnu od Řečkovic a obcí jim přilehlých. Naplánoval jsem cca 12 km velmi pěknou cestou podél Medláneckého letiště, kterou určitě každému doporučuji, malou nevýhodou je poměrně velký provoz na panelovou cestu pro jedno auto, ale holt to je asi nejbližší komunikace z Řečkovic do Bystrce. 

Běh byl přijatelný, takže jsem si ještě 2 km přidal a nakonec to tak vytáhl na 14 km.

Sobota 23. ledna

Žádný odpočinek, nic takového. Sobota zaplavila Brno hustým sněžením téměř po celý den, takže počasí zn. ideál. Plán byl prostý; běžet dokud nebudu mít úplně promočené boty a oblečení a budu moct, což bylo 12 km. Běh to byl velmi vysilující, ale to mi nezabránilo v tom, abych si přidal oběhnutí nádrže, což už jsem nějaký ten pátek neuděl, a tudíž si užil pár udivených pohledů pejskařů na blázna, který běhá v takovémhle nečase :)

Pondělí 25. ledna

V neděli jsem si užil volna, tak jsem v pondělí hned skočil do tenisek. Trasa bylo odborným týmem poradců :) stanovena na 17 km do České, Lelekovic a přes Ořešín zpět, takže asfalt, auta a jak se taky ukázalo, tak roztátý sníh na chodnících a krajnicích, takže nic jednoduchého. Přesto se mi běželo velmi dobře. Až tak dobře, že jsem cestou pomýšlel na rekord, o kterém ještě bude řeč. Prozatím jsem stanovil jako metu dvacítku. Bohužel od 17 km přišla krize, přesto jsem to ale nezabalil a doplazil se na metu 19,6 km. Těch 400 metrů už bylo nad mé síly, a navíc jsem byl už u baráku, takže jsem spokojeně ukončil tento trénink na tak debilní metě :)

Středa 27. ledna

Skoro dvacítka mě trochu zmohla, tak jsem si opět naordinoval volno a plný sil jsem se vydal na další dobrodružství. Opět jsem se chtěl pokoušet o rekord. Abych vám vysvětlil, o jaký rekord to jde, tak jde o nejdelší běh, který jsem kdy absolvoval. Prozatímní maximum je 21,1 km, takže cokoliv nad metu půlmaratónu. Bohužel přišlo těžké vystřízlivění. Tak blbě se mi dlouho neběželo. Nohy vůbec nešly, navíc bylo příšerné počasí, hustá mlha, obrovská vlhkost a ze mě lilo jak z konve a přitom mi byla zima. Po šesti kilometrech jsem usoudil, že to nemá cenu, tak jsem se otočil a kolem Globusu v Ivanovicích se vydal domů. I když jsem nemohl, tak se mi nepochopitelně dařilo zrychlovat a zhruba 3 km před cílem jsem vyvinul pocitově značnou rychlost (určitě dost pod 5 min/km). Pocitově proto, že bylo tak špatné počasí, že i Endomondo se zapnutým internetem ztratilo signál, takže jsem věděl pouze výsledný čas. Bohužel tento pokus o rekord nevyšel, ale úplně špatné to nebylo, protože jsem si ověřil, že dokážu běžet celkem rychle celkem dlouho bez zadýchání.

Čtvrtek 28. ledna

Dneska jsem si prostě řekl, že to dokážu. Že ten rekord padne i kdyby čert na koze jel :) Pomoct mi k tomu měla nově vymyšlená trasa, která ze začátku vede po známých silnicích, ale v určitém místě přijde rozhodnutí, které z trasy udělá klasickou sedmnáctku nebo (pro mě) masivní pětadvacítku. Taková záchranná brzda, pokud bych se na to necítil, tak můžu zvolit kratší trasu a přitom se vyhnu trapnému běhání kolem baráku, abych naběhal kilometry. Když se na to budu cítit, tak není návratu a rekord musí být překonám.

Průběh běhu byl střídavě oblačný, stejně jako počasí. Nohy jsem měl sice opět tuhé, ale doufal jsem, že to přejde. Přešlo. Po asi 7 km, takže potřebuji 7 km na rozcvičení. A tak jsem pokračoval potemnělými vesnicemi v okolí Brna a litoval, že jsem si dneska nevzal reflexní vestu. No a najednou jsem stál na oné křižovatce. Ačkoliv jsem během běhu několikrát přemítal, že dneska to zase nevyjde, tak jsem na tomto rozcestí odbočil doleva, což znamená 25. Uklidňovala mě informace z mapy, že bych měl běžet už jen z kopce. No z kopce jsem běžel až asi za 5 km. Předtím jsem musel zdolat několikakilometrové stoupání Ořešínem, potom běh rovino-kopcem po blátě a ledu a až pak jsem mohl vstoupit na asfalt a užít si klesání. No, užívání to nebylo, spíš strach o život. 

Po silnicích jsem si sice už jakž takž zvykl běhat, ale neuvědomil jsem si, že až doposud jsem běhal v obci po celkem širokých a nepříliš frekventovaných komunikacích. Teď jsem byl na silnici mimo obec, takže devadesátka, navíc lesem, pěkně klikaté a dost frekventované. Takže celou dobu v pohotovosti, v zatáčkách jsem preventivně skákal do příkopu, při výběhu na obzor jsem raději už v příkopu běžel, navíc mě děsilo množství poražených patníků v oněch příkopech. Ale přežil jsem, i když mě pár aut míjelo doslova o decimetry.

No vraťme se k běhu. Poslední kilometry byly doslova na krev. Nohy už se jenom tak pletly a já jenom počítal: "Ještě 4, ještě 3, ještě 2, ještě 1, no už? Teď už? Konečně!" Obrovská úleva, nohy v jednom ohni, žízeň, hlad, hypoglykemie...ale zvládl jsem to.

Možná vám pětadvacítka nepřijde tak moc. Přece jenom, do maratonu pořád daleko a co teprv ultramaratony, ale je nutné si uvědomit pár věcí. Zaprvé ještě pořád mám několik kilo nadváhu, sice nevím kolik, protože v Brně nemám váhu, ale myslím si, že to takové dvě kila budou. To není málo. Podívejte se na vytrvalce, kost a kůže, ono každé kilo navíc se pořádně pronese. A s tím souvisí další věc. Celý život jsem trénoval poněkud jinak. Už v mých zápasnických začátcích jsem spíš trénoval výbušnost, rychlost, sílu a vytrvalost pouze omezeně, hlavně anaerobně. I při mém sportovním comebacku jsem dlouhým vytrvalostním aktivitám neholdoval,spíš jsem trávil čas v posilovně, domácím cvičením a kratšími běhy. Na delší běh jsem se vydal všehovšudy dvakrát, plus párkrát celodenní kolo. 

Toto píšu ne abych se vymlouval, ale abych ukázal na fakt, že existují dva různé tréninky: rychlostní (silový) a vytrvalostní. Každý vypadá jinak a každý jinak působí. Rychlostní trénink stimuluje rychlá svalová vlákna, která jsou schopna velkého výkonu, ale po krátkou dobu. Vytrvalostní trénink naopak rozvíjí pomalá vlákna, která dokáží při nízké, konstantní intenzitě fungovat dlouho. Každé vlákno taky potřebuje jiné palivo a jinak vypadá, ale o tom někdy příště. 

Pro mě je důležité, že i s ne úplně ideálními tělesnými dispozicemi jsem dokázal vybudovat slušný vytrvalecký základ, na kterém se bude teď stavět :)

Na začátku článku jsem zmiňoval, že mě čeká ještě jeden objemový trénink, ten bude dvacítka do Horní Lomné, pokud mi to počasí dovolí.

Podrženo sečteno jsem od posledního článku naběhal 92 km. Kolik jste za leden stihli naběhat vy? Pochubte se v komentářích.

Tréninkový log #7 - Objem

Zimní období má být ve znamení dlouhých běhů v nízké intenzitě. Já jsem se k nim musel proběhat.

Opět jsem si udělal menší pauzu, tentokrát z dobrých důvodů - studijních. Kdybych šel běhat 3 dny před státnicemi, tak bych si už připadal jak super o*ebávač, takže jsem raději tři tréninky vynechal, aby mě netížilo svědomí, že jsem se mohl místo běhání učit. To by bylo ovšem, kdybych neuspěl, teď mě tíží svědomí, že jsem mohl místo učení běhat :D

No tak jsem odpoledne po státnicích celé proválel, ale hned další den, 14. ledna, jsem nazul boty a vyrazil do terénu. Protože jsem si přečetl nějaký chytrý článek o zimním běhání, tak jsem se rozhodl změnit trochu své plány a potlačit inovativnost a dát na rady jiných a nepochybně zkušenějších. Zařadil jsem tedy objemový trénink. Neznamená to nic jiného než běhy ve velmi nízké intenzitě po dobu minimálně 60 minut. Cílem je vybudovat obecnou vytrvalost, na které se dát potom stavět. Pro mě je ovšem problém běžet v tak nízké intenzitě, co kdyby mě někdo předběhl? :D

Čtvrtek 14. ledna
Po státnicích jsem si chtěl užít pohodový běh v mírném tempu na delší vzdálenost. Přesnou vzdálenost jsem ale neplánovat, chtěl jsem prostě běžet v super počasí.

Nakonec se z toho vyklubala desítka v převážně městském prostředí, protože když jsem vběhl na stezku kolem retenční nádrže, tak mě nepříjemně překvapil led. Takže jsem musel běžet pomalu a úplně po krajíčku, abych se nezabil. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl, že nebudu rotovat kolem nádrže, ale podívám se po krásách Brna. Výsledný čas je rozhodně rychlejší, než by asi měl být, ale musím si zvykat běžet pomalu.

Pátek 15. ledna
V pátek jsem už chtěl trochu přidat vzdálenost a ubrat tempo, tak jsem si naplánoval 13km trať částečně známým terénem. První kilometry v civilizaci byly v pohodě, ale sotva jsem vběhl do lesa, tak přišlo něco, co jsem měl čekat, ale protože jsem vůl, tak nečekal. Led. Úplně zledovatělá cesta, takže pomalý běh po kraji, pořád dávat pozor, každou chvíli podjela noha, no prostě sranda. Naivně jsem čekal, že to bude chvilková záležitost, ale bohužel. Led se táhl několik kilometrů a neuvěřili byste, jak je to vyčerpávající. Musel jsem běžet většinu času v protisvahu zleva, takže levá noha dostávala pořádně zabrat, za což se mi odměnila puchýřem na achilovce. Když jsem se konečně dostal z ledu na asfalt, tak jsem byl tak vyšťavený, že jsem se sotva došoural domů a musel přehodnotit situaci tak, že do doby, než přijde pořádná obleva, tak do lesa nejdu a zůstanu na městském asfaltu.

Sobota 16. ledna
Poučen z předchozích nezdarů jsem naplánoval 15+ trasu po silnici, a to se rovná nuda. Hned na úvod si prosím vzpomeňte na puchýř, který jsem zmiňoval před chvíli. Už po asi deseti metrech se začal ozývat, ale říkal jsem si, že to přejde, tak jsem pokračoval dál. Když jsem běžel rovně, tak jsem to ani necítil a cesta po mé (ne)oblíbené trase do Řečkovic je pořád rovně, takže mi nic nebránilo v tom pokračovat.
Celá trasa byla plánovaná s tím, že pokud možno celou dobu poběžím po chodníku nebo po velmi málo frekventované cestě. Mé plány vzaly za své hned v Ivanovicích, kde chodník končil. To mě trochu vyvedlo z míry, ale naštěstí byla krajnice dostatečně široká, takže jsem ani nemusel běžet po silnici, ale štrádoval jsem si to kolem patníků po trávě. V České naštěstí chodník znovu začal a já se mohl obávat pirátů silnic o trochu míň. Z chodníku jsem měl sejít až za Lelekovicemi a vydat se po neznačené silnici směrem do Ořešína. Naštěstí jsem na těchto serpentinách potkal jen jediné auto, a tak jsem si mohl užívat nejkrásnější část trasy vedoucí lesem a mezi poli.

 A pak už jsem se dostal zase na chodník a do známých končin a zastavil se na vzdálenosti 17 km. Tak to má být.
Trochu šok nastal doma. Tam jsem si vzpomněl, že kdysi dávno jsem měl na patě puchýř, kterému jsem jaksi nevěnoval pozornost. Pohled na ponožku mi ho hned připomněl v celé své kráse...

Z toho plyne děti jedna rada - běh je velmi dobré analgetikum, pokud dokážete běžet 17 km se sedřenou kůží na maso a ani o tom nevíte, tak už zvládnete všechno. Nutno podotknout, že ve sprše jsem se málem po*ral :D

No a to je pro dnešek vše. Objem bude pokračovat minimálně do konce ledna, potom uvidím. Zítra, 17. ledna, jsem měl běžet na přírodní památku, která mě v okolí Brna po dlouhé době zaujala - Babí lom. Dneska jsem byl od něj 2 km, dokonce jsem viděl rozhlednu, ale nakonec jsem odolal pokušení. Bohužel zítra se něj kvůli puchýři nepodívám, tak snad někdy jindy. Doufám, že v pondělí ráno bych se už mohl vypravit alespoň na hodinový běh.

Zatím se mějte.

Běžecké aplikace

Pro dnešek Vám dám praktické a určitě velice fundované a hlavně nezaujaté rady ohledně běžeckých aplikací.

Upozornění: V současnosti používám Windows Phone, tudíž jsou aktuální názory na verze pro tento systém. Verze pro Android hodnotím ze vzpomínek a verze pro iOS jsem nikdy nepoužíval. Tento článek také rozhodně není reklamou, nedostal jsem zato ani prd.

Aplikace v chytrém telefonu, která vám změří váš výkon a pohladí vaše ego, je dnes už téměř nezbytností. Sice znám ve svém okolí lidi, kteří tyto aplikace nepoužívají, ale o jejich ambicích jsem měl vždy pochyby. Pokud jste tedy rekreační běžec, který běhá JENOM pro radost, nezajímají vás vzdálenosti, časy, zlepšení, motivace, ambice a analýza vašich běhů, tak tento článek není bohužel určen pro vás.

Sportovních aplikací jsem vyzkoušel nespočetně. Používání některých mělo opravdu jepičí život (instal a unistal) a některé jsem používal měsíce i roky. My se podíváme na ty aplikace, které jsem používal v chronologickém pořadí.

SportsTracker

Vůbec první aplikace, kterou jsem používal nějak soustavněji. Pravděpodobně jsem si ji zvolil, protože měla v názvu přesně to, co jsem hledal. Bohužel jsem ji používal už před nějakou dobou, takže si nepamatuji, co přesně uměla a co ne, ale pár věcí mi uvízlo v paměti.

Vypadávající GPS. První věc, která se mi ve spojení se SportsTrackerem vzpomene. Vlastně je to i poslední věc, která se mi vybaví ve spojitosti s touto aplikací. Použil jsem ji totiž při svém prvním běhu v Brně, když jsem se rozhodl zhubnou. Aplikace mi místo krásně rovné trasy kolem hlavní silnice naměřila naprostý klikatý nesmysl, při kterém bych musel běžet přes paneláky, dálnici atd. Po této zkušenosti jsem se tedy začal poohlížet po něčem jiném. Mimochodem, nikdy jsem nepoužil webovou podporu aplikace, takže ji nemůžu hodnotit.

Runtastic

Ona aplikace, kterou jsem zvolil místo SportsTrackeru byl Runtastic, který mě provázel po několik let. Vybral jsem si ji hlavně proto, že nejrychleji našla GPS, byla celkem spolehlivá, nepadala, byla česky a nabízela časově omezení prémiové členství. Navíc s ní byla ještě spjatá nabídka cvičících aplikací typu kliky, shyby, dřepy a sedy-lehy, které vás měly každodenně motivovat.

U těchto aplikací bych se rád na chvíli zastavil, neboť jim patří můj obrovský vděk. V počátcích mého snažení posloužily jako skvělá motivace a neocenitelný pomocník. Pro ty, kteří neví, jak takové aplikace fungují, tak to vysvětlím na příkladu shybové aplikace. V ní máte pro každý den předepsaný počet shybů, pro první den to je 1 - 1 - 1 - 1, uděláte tedy celkově 4 shyby. Kouzlo je v tom, že zapnete aplikaci, strčíte mobil do kapsy a ona vám pípne při každém správném provedení. Podobně to funguje i s kliky (dotknete se nosem displeje), dřepy (držíte mobil a dřepujete) a sedy-lehy (opět držíte mobil). Samozřejmě, počty opakování i sérií se zvyšují až do velmi zajímavých čísel, kdy budete dělat stovky kliků denně. V takových fázích už ale aplikace není zdarma, ale musíte si zaplatit drobnou částku (v současnosti 50 kč za jednu aktualizovanou aplikaci). Je to na vás, jestli si myslíte, že se tato částka vyplatí investovat. Já jsem investoval pouze do kliků a právě v době, když byla akce, takže to vyšlo na nějakých 30 kč, kterých ale nelituju.

Další aplikace z rodiny Runtastic je Six Pack. Apka, která vám má zajistit pořádnou vánočku na břichu. Taky jsem ji používal, ale skončil jsem s ní, když po mně chtěla peníze (už nevím kolik, ale určitě víc, než za kliky). Six Pack můžu taky jen doporučit. Zajímavé, variabilní cviky na břicho v opakováních, které jsou rozumné pro začátečníky.

Nyní se podíváme na hlavní aplikaci z rodiny Runtastic, tedy tracker. Apka, kterou jsem používal jednoznačně nejdéle a která nabídne dostatek funkcí pro většinu začínajících sportovců. Její největší devíza je rychlé naskakující a stabilní GPS. Žádná jiná aplikace nenabízí tak rychlé hledání signálu jako Runtastic. Další výhoda je široké spektrum sportů, které nabízí, ale tím dnes už vládne většina trackerů.
Hlavním trhákem Runtasticu má být ale živé fandění při vašem výkonu. Alespoň to tak o sobě tvrdí. Výhoda to ale příliš využitelná není. S Runtasticem jsem se naběhal a najezdil tisíce kilometrů, ale žádné povzbuzení jsem nedostal, i když jsem je měl zapnuté. Popravdě ani nevím, jak to povzbuzení funguje, abych mohl povzbudit já. Funkce je to tedy celkem zbytečná, avšak jednu velkou výhodu má. Pokud se vydáváte na dlouhé běhy o samotě, tak vaše počínání může z domova sledovat vaše drahá polovička a pokud by se vám náhodou něco stalo, tak okamžitě ví, kde se nacházíte a může pro vás jet nebo zavolat pomoc. Podmínkou ale je, že musíte osobám, kteří by vám mohli pomoct, o této funkci říct, ne jako já :D

To jsou tedy výhody a jaké jsou nevýhody? No je jich celkem dost. Začnu s webovou podporou. Stránky to jsou sice pěkné a přehledné, ale neskutečně pomalu najíždějí, a to přitom nejsou ani nějak graficky náročné. Největší nevýhodou je ale nedostatek funkcí oproti konkurenci. Je nutné připomenou, že Runtastic se vyskytuje ve třech verzích: základní zdarma, PRO za stovku a Premium za celkem pálku. Rozdíl mezi základem a PRO spočívá v odstranění reklam, voice feedbacku po celou dobu tréninku a možností si sestavovat vlastní intervaly. Premium verze přidává hlavně detailnější statistiky, osobní rekordy a další funkce především ve webovém rozhraní. Problémem je, že například Endomondo nabízí většinu funkcí, které má PRO verze, už v základu. A dokonce nabízí v základu některé prémiové funkce, jako je správa rekordů, přehledné statistiky a mnoho dalšího. Runtastic bohužel toto nenabízí. Abych tedy Runtastic nějak zhodnotil - je to spolehlivá aplikace, která ale postrádá mnoho funkcí, která nabízí konkurence zdarma. Velkou výhodou je množství podpůrných aplikací, které dohromady mohou tvořit vaše online sportovní centrum.

Endomondo

Můj nejnovější objev, tedy ne jakože bych o Enodomondu nevěděl, ale nikdy mi nějak nesedělo. Runtastic mě už omrzel, a tak jsem si chtěl vybrat něco nového. Problémem při takovéto změně je, že přijdete o všechna vaše data a převádění z jedné aplikace do druhé je velmi zdlouhavé. Jediné řešení je udělat to na konci roku, když už máte statistiky uzavřené, tedy tak jak jsem to udělal já.
Hned po nainstalování mě překvapila jedna věc, vlastně hodně věcí. Funkce, za které jsem musel doposud platit byly v základní verzi. Voice feedback, autopauza, rekordy atd. Výběr sportů je taky slušný, i když 99 % nevyužiju. GPS najíždí slušně i bez mobilního internetu a celkově šlape jak má. To že v základní verzi nejsou třeba intervaly nepovažuji za mínus, ono by už toho bylo trochu moc zadarmo, a tak budu muset na intervaly přeskočit zpátky k Runtasticu.
Endomondo je stále ve fázi testování, proto nemůžu podat nějakou detailnější recenzi nebo aplikaci zhodnotit, prozatím ale šlape jak má.

Ostatní aplikace
Ostatní aplikace jsem buď nepoužíval vůbec nebo pouze krátce. Například vůbec nemám zkušenosti s Nike+, kterou používá 90 % Instagramu, ale nemyslím si, že by měla nějaké extra výhody, kromě toho, že vám vyprdne hezký obrázek, který bude mít hodně lajků.
Další aplikace začínají a končí na malé komunitě lidí. Ono přece jen skoro každý chce porovnávat své výkony s ostatními a kde nic není ani smrt nebere.
Nemám taky zkušenosti s aplikacemi pro iOS, který ale bude mít určitě nějakou super cool aplikaci, která bude skvěle vypadat, ale nebude umět nic extra.

A co vy a aplikace? Které používáte? 

Tréninkový log #6 - Novoroční trénování

Poslední článek o běhání jsem napsal 31. 12. To je bída...

Ale mám na běhání čas. Až se divím, že ten čas mám, nebo ještě líp, že si ho umím udělat. Dva dny do státnic, ke kterým ani ve výsledku nemusím jít (edit. půjdu k nim) a můžu jít hned na pracák, přesto si ten čas najdu. Ono spíš bych to bez nějakého odreagování těžko zvládal. Tak se pojďme podívat na to, co jsem v prvních novoročních dnech dělal či nedělal.

Prvně bych začal předsevzetími. Na všech obou dvou blozích, které sleduju se hned v prvních dnech nového roku objevil článek s předsevzetími a i když se jedná o blogy v podstatě rozdílné, tak články byly skoro stejné. Já vám tady rozhodně nebudu moje novoroční tužby vypisovat, a to z důvodu a) pokud bych je nesplnil, vypadal bych jak blb, b) stydím se za ně (nebo taky c) žádné nemám). Ale nebojte se, dal jsem si předsevzetí a mám je napsané na papírku, který je pečlivě uschován, takže se ho nesnaž hledat Nikolo! :D

Ale zpět k tomu hlavnímu, tedy k mému tréninku. Hned od boku vypálím, že to nebyla žádná sláva. Udělal jsem si totiž běhací pauzu, která vůbec nebyla plánovaná, a se kterou vůbec nejsem spokojený. Přesněji, byl jsem běhat 26. 12. a pak až 4. 1. Důvody jsem již nastínil v měsíčním shrnutí za prosinec. Důsledky ale byly o to horší. Forma jakoby uplavala, a tak jsem musel zcela překopat tréninkové plány a budu se muset smířit s tím, že za leden to nebude žádná sláva. No ale vezměme si to den po dni.

4. ledna 2016
Na nastartování jsem si dal pětku, abych si ověřil, jak na tom jsem. I když čas nebyl úplně z nejhorších (25 min), tak pocity byly značně horší. Strašně mi tuhly nohy, blbě se mi dýchalo, prostě trochu peklo. Ten týden a něco špatné životosprávy a nulového pohybu prostě šel poznat. A abych nezapomněl byl to běh ve velmi akčních povětrnostních podmínkách - asi -6°C a sněžení.

6. ledna 2016
Po jednom dni odpočinku jsem se rozhodl, že už jsem dostatečně rozběhaný, takže můžu vyrazit na delší běh, na desítku. Trasu jsem stanovil do Soběšic po turistické značce (přes můj neoblíbený kopec) a do Řečkovic po cyklostezce. Kopec jsem opět nepokořil, ale na mou obhajobu, na cestě byla vrstva ušlapaného klouzavého sněhu. Kolem Soběšic to už fakt byl průser, normálně jsem byl na sebe naštvaný a říkal si, že to není možné. No s vypětím všech sil jsem se dobelhal domů v čase hodina a něco.



7. ledna 2016
Co tě nezabije, to tě posílí, takže už další den jsem si to pelášil ve sněhu. Po poslední fiasku jsem musel zásadně překopat tréninkový plán, a tudíž jsem stanovil tento týden a pár dní jako aklimatizační, při kterém budu běhat trasy 5-10 km mírným tempem, kolem 5:30/km. No hned první běh mě pěkně vyfackoval. I když jsem běžel jak pos*aný, tak se mi běželo tak blbě jako už dlouho ne. Hlavně kvůli bolesti pravého stehna a levé kyčle (teda opačně :)), a tak přišla další modifikace - před tréninkem se důkladně rozcvičovat. Ono totiž běžet v teplotě pod bodem mrazu není úplně med, hlavně když jste nerozehřátí. Takže si zapište - před každým během se rozhýbat a před během v mrazu se pořádně rozhýbat!

8. ledna 2016
Na tento den jsem měl naplánován bazén nebo běh. Kvůli časové náročnosti jsem bazén odsunul na sobotu a dal si běh. Jak jsem se poučil z minula, tak jsem se pořádně rozehřál, dal si pár stovek metrů úplně volně, pár prvků z běžecké abecedy a vydal jsem se na plánovány 5km běh. A běželo se mi tak dobře, že jsem si dal sedm. No prostě sto ku jedné oproti předchozímu dni.

9. ledna 2016
Tento den měl být dnem bazénu. Tak jsem pěkně v 6 vstal abych mohl být na 8 na bazénu. Jak jsem vylezl ven, tak jsem málem zabil. Náledí. Přemýšlel jsem, jestli asi pojede autobus nebo jsou silnice posolené. Autobus se blížil krokem, zabrzdil, stále jel, kola se netočila, narazil koly do obrubníku, zastavil se. Několikrát se pokoušel rozjet a poté řidič ohlásil, že v tomhle nikam nejede. Takže odpočinkový den.

10. ledna 2016
A máme tady dnešek. Celý den jsem byl neuvěřitelně nervozní a nasraný, že ještě nemám známku ze zkoušky, že jsem se rozhodl, že to zničím a překonám svůj rekord na pětce. Namotivovaný jsem byl až hrůza. První kilometr šel podle plánu, Trhal jsem asfalt až do té chvíle, kdy asfalt skončil. Pak jsem vběhl do 5centimetrové sra*ky, ve které se fakt rekordy zdolávat nedaly, tak jsem zpomalil a vydal se na další pohodový jogging. Nakonec jsem se zastavil na sedmi kilometrech za 36 minut, což je lepší než jsem čekal a běželo se mi taky dobře.

No a to je vše, plány do dalších dní jsou nejisté. Poslední dny před státnicemi bych chtěl, co nejvíc opakovat, ale stejně myslím, že se chvilka najde, když tak vstanu dřív :)

Co říci na závěr? Možná vám přišlo, že takový článek je jenom moje vykecávačka, která vás asi ani moc nebavila, ale ono z toho přece jen něco plyne. Plyne z toho schopnost rychle reagovat na situace, adekvátně měnit plány a hlavně ty plány vymýšlet. To byl hlavní smysl tohoto článku (nebo spíš se to ukázalo jako hlavní smysl článku :)) On vám totiž může tréninkový i ten osobní život může přinést situace, na které jste nebyli připraveni a které nejsou zrovna příjemné, ale vy to nemusíte za každou cenu lámat přes koleno, ale spíš zanalyzovat nastalou situaci a přijít na to, jak ji vyřešit, třeba oklikou, třeba úplně nějak jinak, ale měli byste ji vyřešit. Možná se stane, že ji nevyřešíte správně, alespoň už po druhé stejnou chybu neuděláte. Ale už dost moralizování a chytrých řečí :) Vy sami víte, jak to nejlíp udělat. A kdyby ne, tak vám poradím jedno: Jdi běhat vole!

Recept #4 - Smažené tofu

Po dlouhé době článek a jenom recept, ach jo...

Dnešek bude opět ve znamení vegetariánů (a po malých úpravách a kompromisech) i veganů. Pustíme se do suroviny, která je alfou a omegou zastánců alternativního stravovaní (a noční můrou příznivců jiných alternativních směrů), tedy do tofu. Věřím, že všichni vědí, co je to tofu, ale jen pro přehlednost, tofu je sýr ze sójového mléka  výrobek z odstáté vody ze sóji, nazývejme věci pravým jménem :)

Už na začátek musím upozornit všechny zastánce zdravé výživy, že dnešek není zdravý, ale ono taky není každý den posvícení a někdy se hřešit musí. Pustíme se tedy do nějaké variace na smažák, ale bez sýra (ne tofu fakt není sýr), bez trojobalu, bez hranolek a bez nálože tatarky, takže bez všeho co má správný smažák mít.

Toto budeme potřebovat - pálivou papriku nebo chilli, uzenou papriku (nutná), mouku, strouhanku, vajco, mlíko, tofu (bíle nebo lahůdkové) a sójovku...

...teda sozovku, tmóvou!

Pokud jste vegani, tak nahraďte mlíko nějakou tou vaší náhražkou, ale čím nahradíte vajco, tak to nevím, asi ničím, takže vám to asi nebude držet a tak, ale na to jste asi zvyklí a ono to nedrží stejně :)

Takže začneme těstíčkem, teda těstem. Do misky vrazíme vajco, rozmícháme, mlíko, rozmícháme, mouku a strouhanku a taky rozmícháme. Těstíčko udělejte řidší a udělejte ho dost, uvidíte proč. Těsto osolte, opepřete, přidejte pár kapek sójovky, chilli a hlavně uzenou papriku.

No fuj

Tofu pokrájejte na kostky, ale můžete smažit i v celku jako smažák, jak chcete, a dejte do těsta obalit.

Mezitím rozpalte v pánvi olej, řepkový. Pokud by vás zajímalo proč řepkový, tak napište do komentářů ;-P Záleží na vás jakou vrstvu, pokud vám je vaše postava šumafuk, tak pořádnou, ideálně tak aby byly všechny kousky ponořeny, takže tak 2 cm. Já jsem pokryl sotva dno a na výsledku je to znát.

Počkejte než se olej řádně rozpálí a přidejte tofu, které jste důkladně zbavili těsta, buď přes cedník, nebo přes děravou naběračku, ale pozor, těsto nevylívejte do hajzlu, ale uschovejte!

No fuj #2

A teď už jen tofu míchejte, prohazujte a dělejte s ním jiné parádičky, aby z něho nebylo jedno velké a čekejte, než bude dozlatova. Počítejte ale s tím, že pokud nebude olej ve velké vrstvě, tak vám těsto z tofu sjede dolů.

Když se tofu udělá, je čas si připravit přílohu. Jak správně tipujete, tak ta bude ze zbylého těsta. Buď ho můžete jen tak prdnout do pánve a budete mít pikantní, ochucenou palačinku, nebo ho můžete trochu vylepšit jako já. Mně totiž zbylo od oběda trochu kuskusu, tak jsem ho do těsta vmíchal, ještě trochu rozředil a stejně prdnul na pánev, takže jsem měl taky palačinku, jenom tlustší.

A je hotovo. Tofu na talíři pokapejte sójovkou a můžete i jinou oblíbenou omáčkou, třeba sladkou chilli. Přidejte trochu zelného sálátu, ať nemáte výčitky a vzhůru do toho, teda až po postnutí na Instagram, to se ví :)

No fuj do třetice

I když toto jídlo není fitness a ani se tak netváří, tak mě samotného zajímalo, jak si na tom stojí nutričně, tak tady to máte:

Vidíte, že tuk z toho dělá opravdovou šílenost (a to jsem tam dal tři lžíce), takže rada na závěr děti: "Nejezte smažené, ani když to je tofu."

Příště už snad sesmolím nějaký tréninkový deník a taky bych chtěl mít zas po dlouhé době chytré kecy o výživě.

Tak zatím.

Jak přestat kouřit...

Koncept tohoto článku už nosím v hlavě nějaký ten pátek, ale pořád jsem se necítil dost povolaný na to, abych to mohl napsat. Sice pořád nevím jestli jsem oprávněn Vám vtloukat klíny do hlavy, rozhodl jsem se, že budu mít zase jednou chytré kecy :P

Ano kouřil jsem. Kouřil jsem dlouho. Vlastně ani nevím jak dlouho, protože nevím, kdy se to přehouplo z takové té dětské frajeřinky, kdy se kouřilo, když bylo co, do jak já jsem říkal, profesionálního kouření :). Vím, že na základce jsme se scházeli před školou vždy na jednu ranní, kouřili jsme taky o volných hodinách, když jsme byli venku atd. Myslím, ale že se to rozjelo až prvním rokem na střední, kdy jsem kupoval každý den krabičku, abych mohl hostit kamarády (debilita prvního stupně). A potom už se to nějak stabilizovalo.

Samozřejmě probíhaly pokusy o to poslední típnutí cigára. Marné pokusy. Nejdéle jsem vydržel jeden měsíc, kdy jsem ale udělal chyby, kterých jsem se teď vyvaroval. Ostatní pokusy končily fiaskem, zejména ty, kdy jsem byl k zahození cigarety nucen. Když to nevycházelo z mého přesvědčení, tak jsem bral prostě kouření jako rebélii.

A tak jsem se před 52 dny rozhodl, že se na to vys*ru :) Ale nebylo to jen tak, takže Vás tím provedu pěkně krok za krokem.

Pozn. Tento článek se nezabývá zdravotními bonusy kouření a rozhodně se nesnaží odpovědět na všechny otázky týkající se kouření, pokud by Vás něco zajímalo, tak stačí říct ;)

1. Den D

Otřepané pravidlo, které zná každý kuřák-recidivista. Někteří místo Dne D praktikují omezování, které podle mě nefunguje. Já doporučuji připravit se následovně.

- udělejte to tak, aby jste poslední cigaretu vykouřili večer. V žádném případě si nenechávejte jednu rezervní! Pokud jste drsňák, tak můžete zbytek cigár vyhodit, pokud jste ale bábovka, tak to prostě vypočítejte tak, abyste si před spaním dali opravdu tu poslední. Zbavte se taky všem zapalovačů, popelníků; pokud si balíte, tak filtrů, baliček apod. Váš byt  prostě musí být oproštěn od kuřáckých memorábilií.

- namotivujte se. Přečtěte si nějaký článek, jak se bude vaše tělo čistit po tom, co odhodíte to smradlavé seno. Přečtěte si nějaké rady a tipy (třeba tenhle článek). Sepište si výhody a nevýhody (což jsem já neuděl, protože mě žádné nevýhody nenapadly :)

- mějte to pořád na očích. Napište si to do kalendáře, do diáře, na plochu počítače nebo jako já do mobilu, takže mi při každém odemknutí svítil do očí nápis NEKUŘIŠ!. Pokud máte stejně jako já rádi aplikace, tak můžete nějakou využít, určitě nějakou najdete. Ta moje mi zobrazuje počet dní, peníze, které jsem ušetřil (což může být pro někoho hlavní motivace) a také očekávané změny na těle a jako bonus výpočet, kolik jsem nezaplatil na daních :D

- den D si naplánujte na den, kdy nemáte nějaké výrazné činnosti. Určitě si ho neplánujte, když máte jít večer do hospody apod. :) Mně nejvíc vyhovuje absolutní klid, nejlépe kdybych byl sám, ale chápu, že někomu může vyhovovat pravý opak, tedy den, kdy bude lítat jako hadr na holi. Mě dokáže rozrušit i úplná blbost a pak hned běžím do trafiky :D

- pokud už musíte někde jít, tak si neberte peníze, pokud to není nezbytně nutné. V nejhorším případě si vemte kartu. Když u sebe nebudete mít ani vindru, tak se ta cigára přece jen kupují špatně.

- vyhýbejte se místům, která máte spojená s kouřením. Popelník na terásce v práci, kuřácký plácek před školou, cokoliv. Já jsem třeba chodil všude o několik minut dřív, abych si stihl zakouřit, tak tehdy jsem prostě vyšel tak akorát.

- sdělte své záměry svému okolí. Pro mě kontroverzní bod, který ale může někomu pomoci. Někdo potřebuje napsat na fejsbuk "Ode dneška nekouřím" a očekávat reakce typu "To dáš". Já jsem úplný opak a ještě to pořád někteří lidé v mém okolí nevědí (třeba moji rodiče). Prostě jsem to nikomu neřekl, abych mohl pak vyrukovat s vítězoslavným "Ale já už nekouřím!". Záleží jednoduše na tom, jestli jste introvert jako já nebo pravý opak.

2. Rozptylovače

Pokud máte naplánovaný den D, pravděpodobně budete potřebovat nějak rozptýlit. 

- žvýkačky. Klasika, která účinně pomáhá. Zaměstná hubu a navíc máte svěží dech :D

- zhluboka dýchejte. Pokud už si opravdu myslíte, že povolíte, tak zhluboka dýchejte a procházejte se například po pokoji, pomáhá to.

- sportujte. Asi nejlepší rozptylovač, který znám. Pokud jste doposud byli absolutní antisportovci, tak se alespoň procházejte. Ti zdatnější můžou jít běhat, do posilovny, na kolo, prostě kdekoliv. Dlouhý výlet na kole je jednoduše to nejlepší, co pro vás může v této chvíli být. Půl dne nebudete mít na cigáro ani pomyšlení a pak budete úplně vyšťavení, takže půjdete maximálně spát > win-win.

- vyhněte se elektronickým cigaretám, náplastem, žvýkačkám atd! Veliká chyba. Už z podstaty věci blbost. Vy se chcete návyku na nikotinu zbavit, a tak ho budete do sebe pumpovat v syntetické podobě. To není moc logické. Ještě se k tomu vrátím později.

3. Čemu se vyhnout

- nejjednodušší rada zní - vyhněte se cigaretám, respektive nikotinu. To je opravdu ta nejlepší rada. Žádná el. cigára ani nic podobného, žádné "jedna mě nezabije". Pokud se tomuto vyhnete, rychleji to budete mít za sebou.

- vyhýbejte se prostředím, která jsou spojena s kouřením. To už jsem zmiňoval, ale neplatí to jen pro první den. Hospodě byste se měli zdaleka vyhnout, a když už tak nekuřácká s nekuřákama. Stejně tak se vyhýbejte kuřpauzám v práci, ve škole. Snažte se nikde moc dlouho nečekat, například na autobus.

4. Co očekávat?

No procházka růžovým sadem to není, ale horor taky ne. Platí takzvané pravidlo tří.

- 3 dny jsou první kritický bod. Po dvou dnech se totiž s těla vyplaví všechen nikotin, začnou tedy ty nejkrušnější okamžiky, které ale do týdne pominou.

- 3 týdny jsou dalším kritickým okamžikem. V tuto chvíli by se již měl mozek zbavit návyku na nikotinu. Vy tedy můžete nabýt dojmu, že máte vyhráno, ale to nemusí být pravda.

- 3 měsíce by měly být posledním kritickým bodem. Pokud jste nekouřili 3 měsíce nemáte návyk na nikotinu, proto můžete snadno sklouznout k tomu známému "jedna mě nezabije". Sám ještě v tomto bodě nejsem, takže sám uvidím, co se bude dít.

Dále byste si měli zvykat na následující:

- už žádné drbací dýchanky nad popelníčkem. Možná Vás bude ta skupinka, se kterou jste vždycky pomlouvali vy, pomlouvat Vás, ale vy jste teď lepší než oni - nekouříte a navíc třeba teď sedíte v teple v kantýně, zatímco oni mrznou venku. A možná si najdete novou nekuřáckou drbací partičku :P

- zvykněte si na nové pocity. Může se Vám to zdát až neuvěřitelné, ale u mě se objevil jako nový pocit stres. Ano obyčejný stres. Předtím se totiž to, co bývá nazýváno stresem, krylo s chutí na cigaretu; prostě jsem si zapálil a bylo hotovo, když to nepomohlo, tak ještě jednu. Najednou ale cítím napětí a musím najít nový způsob jak se ho zbavit, někdo se začne přežírat a já zavřu oči a zhluboka dýchám nebo si pustím nějakou párádní muziku a je to :)

-pravděpodobně přiberete. Stejně jako já. Prostě to tak funguje. Snažte se sportovat a neutápět abstinenční příznaky v tunách jídla. I když, pokud někomu pomůže čokoláda proti absťáku, tak ať určitě sáhne po ní.

To je téměř všechno, co mě napadlo, vlastně ne, ještě jedna věc, ta nejdůležitější.

NIC SE VÁM NESTANE!!

Heslo, které mě provázelo po celou dobu. Ono se Vám opravdu nic nestane. Může to být nepříjemné, mučivé, může vás pobolívat hlava, můžete špatně spát nebo se soustředit, ale pamatujte, že se Vám nic nestane. Všechno toto se dá vydržet, nikdo na to ještě neumřel a věřte, že ono to všechno pomine. Pravděpodobně si budete říkat: "Co já budu o té pauze dělat? No teď tady musím čekat, kdybych měl alespoň co kouřit." atd. ale pak přijdete na to, že prostě budete dělat něco jiného, čas vám uteče stejně s cigárem i bez, o pauze se můžete alespoň v klidu najíst. Stejně nakonec zjistíte, že horší než ta fyzická závislost je ta psychická. Prostě to vydržte a uděláte tu nejlepší věc, kterou můžete udělat a pamatujte si: NORMÁLNÍ JE NEKOUŘIT!