čtvrtek 28. ledna 2016

Tréninkový log #8 - Objem is (almost) over

Od minulého článku uplynulo 12 dní a přibylo pár kilometrů.



12 dní je dlouho a musím přiznat, že mě poněkud opustila inspirace. Jednoduše jsem nenacházel vhodná témata, tréninky byly monotónní, jídla taky a na slibovaný článek o stravě ještě nejsem připravený, ale už si v hlavě sumíruji, jak by to mohlo vypadat. Co se tedy za těch 12 dní událo?

Opět nevynucené tréninkové pauzy, vynucené tréninkové pauzy, skvělé běhy, špatné běhy, pořád nahoru, dolů a hlavně daleko. Pořád totiž pokračuje můj objem, který je přesně jeden trénink před svým koncem, ale o tom se zmíním později. Byly to zajímavé a náročné dva týdny, pojďme si je tedy projít den za dnem.

Minulý log končil 16. ledna 17km během, který vyprodukoval velmi nepěkný puchýř. Ten mi na pár dní znemožnil jakýkoliv pohyb v botách (hlavně pohyb do kopce). To byl jeden z důvodů, proč jsem absolvoval další několikadenní tréninkový výpadek. Ten další důvod byl, že jsem jel na pár dní domů, kde bylo sněhu pod kolena.

Čtvrtek 21. ledna
Hned první den po návratu do Brna jsem se vydal vyzkoušet, zdali jsem ještě nezapomněl běhat. No dalo by se říct, že zapomněl. Plánoval jsem hodinovku, vylezla z toho padesátiminutovka a 9 km. Pocity příšerné. Nohy jak z oceli, špatně se mi dýchalo a k tomu se přidala bolest břicha, takže jsem byl rád, že jsem v pořádku doběhl domů :)



Pátek 22. ledna
Co tě nezabije, to tě posílí. Původně jsem plánoval, že si s sebou vezmu toaleťák, ale nakonec jsem na něho zapomněl (stejně jako na dalších milion věcí před během, jako např. namazat hubu a rty). Naštěstí jsem ho nepotřeboval :)
Vydal jsem se do Bystrce, protože jsem potřeboval změnu od Řečkovic a obcí jim přilehlých. Naplánoval jsem cca 12 km velmi pěknou cestou podél Medláneckého letiště, kterou určitě každému doporučuji, malou nevýhodou je poměrně velký provoz na panelovou cestu pro jedno auto, ale holt to je asi nejbližší komunikace z Řečkovic do Bystrce. 
Běh byl přijatelný, takže jsem si ještě 2 km přidal a nakonec to tak vytáhl na 14 km.



Sobota 23. ledna
Žádný odpočinek, nic takového. Sobota zaplavila Brno hustým sněžením téměř po celý den, takže počasí zn. ideál. Plán byl prostý; běžet dokud nebudu mít úplně promočené boty a oblečení a budu moct, což bylo 12 km. Běh to byl velmi vysilující, ale to mi nezabránilo v tom, abych si přidal oběhnutí nádrže, což už jsem nějaký ten pátek neuděl, a tudíž si užil pár udivených pohledů pejskařů na blázna, který běhá v takovémhle nečase :)




Pondělí 25. ledna
V neděli jsem si užil volna, tak jsem v pondělí hned skočil do tenisek. Trasa bylo odborným týmem poradců :) stanovena na 17 km do České, Lelekovic a přes Ořešín zpět, takže asfalt, auta a jak se taky ukázalo, tak roztátý sníh na chodnících a krajnicích, takže nic jednoduchého. Přesto se mi běželo velmi dobře. Až tak dobře, že jsem cestou pomýšlel na rekord, o kterém ještě bude řeč. Prozatím jsem stanovil jako metu dvacítku. Bohužel od 17 km přišla krize, přesto jsem to ale nezabalil a doplazil se na metu 19,6 km. Těch 400 metrů už bylo nad mé síly, a navíc jsem byl už u baráku, takže jsem spokojeně ukončil tento trénink na tak debilní metě :)



Středa 27. ledna
Skoro dvacítka mě trochu zmohla, tak jsem si opět naordinoval volno a plný sil jsem se vydal na další dobrodružství. Opět jsem se chtěl pokoušet o rekord. Abych vám vysvětlil, o jaký rekord to jde, tak jde o nejdelší běh, který jsem kdy absolvoval. Prozatímní maximum je 21,1 km, takže cokoliv nad metu půlmaratónu. Bohužel přišlo těžké vystřízlivění. Tak blbě se mi dlouho neběželo. Nohy vůbec nešly, navíc bylo příšerné počasí, hustá mlha, obrovská vlhkost a ze mě lilo jak z konve a přitom mi byla zima. Po šesti kilometrech jsem usoudil, že to nemá cenu, tak jsem se otočil a kolem Globusu v Ivanovicích se vydal domů. I když jsem nemohl, tak se mi nepochopitelně dařilo zrychlovat a zhruba 3 km před cílem jsem vyvinul pocitově značnou rychlost (určitě dost pod 5 min/km). Pocitově proto, že bylo tak špatné počasí, že i Endomondo se zapnutým internetem ztratilo signál, takže jsem věděl pouze výsledný čas. Bohužel tento pokus o rekord nevyšel, ale úplně špatné to nebylo, protože jsem si ověřil, že dokážu běžet celkem rychle celkem dlouho bez zadýchání.



Čtvrtek 28. ledna
Dneska jsem si prostě řekl, že to dokážu. Že ten rekord padne i kdyby čert na koze jel :) Pomoct mi k tomu měla nově vymyšlená trasa, která ze začátku vede po známých silnicích, ale v určitém místě přijde rozhodnutí, které z trasy udělá klasickou sedmnáctku nebo (pro mě) masivní pětadvacítku. Taková záchranná brzda, pokud bych se na to necítil, tak můžu zvolit kratší trasu a přitom se vyhnu trapnému běhání kolem baráku, abych naběhal kilometry. Když se na to budu cítit, tak není návratu a rekord musí být překonám.
Průběh běhu byl střídavě oblačný, stejně jako počasí. Nohy jsem měl sice opět tuhé, ale doufal jsem, že to přejde. Přešlo. Po asi 7 km, takže potřebuji 7 km na rozcvičení. A tak jsem pokračoval potemnělými vesnicemi v okolí Brna a litoval, že jsem si dneska nevzal reflexní vestu. No a najednou jsem stál na oné křižovatce. Ačkoliv jsem během běhu několikrát přemítal, že dneska to zase nevyjde, tak jsem na tomto rozcestí odbočil doleva, což znamená 25. Uklidňovala mě informace z mapy, že bych měl běžet už jen z kopce. No z kopce jsem běžel až asi za 5 km. Předtím jsem musel zdolat několikakilometrové stoupání Ořešínem, potom běh rovino-kopcem po blátě a ledu a až pak jsem mohl vstoupit na asfalt a užít si klesání. No, užívání to nebylo, spíš strach o život. 
Po silnicích jsem si sice už jakž takž zvykl běhat, ale neuvědomil jsem si, že až doposud jsem běhal v obci po celkem širokých a nepříliš frekventovaných komunikacích. Teď jsem byl na silnici mimo obec, takže devadesátka, navíc lesem, pěkně klikaté a dost frekventované. Takže celou dobu v pohotovosti, v zatáčkách jsem preventivně skákal do příkopu, při výběhu na obzor jsem raději už v příkopu běžel, navíc mě děsilo množství poražených patníků v oněch příkopech. Ale přežil jsem, i když mě pár aut míjelo doslova o decimetry.
No vraťme se k běhu. Poslední kilometry byly doslova na krev. Nohy už se jenom tak pletly a já jenom počítal: "Ještě 4, ještě 3, ještě 2, ještě 1, no už? Teď už? Konečně!" Obrovská úleva, nohy v jednom ohni, žízeň, hlad, hypoglykemie...ale zvládl jsem to.

Možná vám pětadvacítka nepřijde tak moc. Přece jenom, do maratonu pořád daleko a co teprv ultramaratony, ale je nutné si uvědomit pár věcí. Zaprvé ještě pořád mám několik kilo nadváhu, sice nevím kolik, protože v Brně nemám váhu, ale myslím si, že to takové dvě kila budou. To není málo. Podívejte se na vytrvalce, kost a kůže, ono každé kilo navíc se pořádně pronese. A s tím souvisí další věc. Celý život jsem trénoval poněkud jinak. Už v mých zápasnických začátcích jsem spíš trénoval výbušnost, rychlost, sílu a vytrvalost pouze omezeně, hlavně anaerobně. I při mém sportovním comebacku jsem dlouhým vytrvalostním aktivitám neholdoval,spíš jsem trávil čas v posilovně, domácím cvičením a kratšími běhy. Na delší běh jsem se vydal všehovšudy dvakrát, plus párkrát celodenní kolo. 
Toto píšu ne abych se vymlouval, ale abych ukázal na fakt, že existují dva různé tréninky: rychlostní (silový) a vytrvalostní. Každý vypadá jinak a každý jinak působí. Rychlostní trénink stimuluje rychlá svalová vlákna, která jsou schopna velkého výkonu, ale po krátkou dobu. Vytrvalostní trénink naopak rozvíjí pomalá vlákna, která dokáží při nízké, konstantní intenzitě fungovat dlouho. Každé vlákno taky potřebuje jiné palivo a jinak vypadá, ale o tom někdy příště. 
Pro mě je důležité, že i s ne úplně ideálními tělesnými dispozicemi jsem dokázal vybudovat slušný vytrvalecký základ, na kterém se bude teď stavět :)


Na začátku článku jsem zmiňoval, že mě čeká ještě jeden objemový trénink, ten bude dvacítka do Horní Lomné, pokud mi to počasí dovolí.

Podrženo sečteno jsem od posledního článku naběhal 92 km. Kolik jste za leden stihli naběhat vy? Pochubte se v komentářích.

2 komentáře: