středa 17. února 2016

Chytré kecy o jídle 1/2

Naléhání mé spolubydlící ať sesmolím nějaký článek neberou konce, tak jsem se rozhodl dát dohromady několik postřehů, které se mi už nějaký ten pátek honí v makovici, a o kterých jsem přemýšlel, že by možná nebylo na škodu je hodit na papír (obrazovku).




Už na začátek musím předestřít, že tento článek nebude asi tím, co byste čekali. Možná totiž čekáte, že vám nahodím nějakou super dietu, stravovací plán nebo prostě něco, co vám zaručí obrovské výsledky; řeknu vám, co máte jíst a co nemáte jíst, a to vše garantováno mnou, absolutním laikem bez jakéhokoliv lékařského vzdělání...

Bohužel předchozí odstavec je dnes krutá realita. Každý druhý zedník nebo podnikatel s plastovými okny, který alespoň půl roku chodí do fitka, vám na počkání sestaví dokonalý stravovací plán, po kterém budete vypadat jako on nebo někdo od něhož tyto výživové rady přijal (s největší pravděpodobností fyzik, chemik, gastroenterolog amatér, všuměl a antisportovec Grznár nebo podobné individuum). Jeho rada pak bude vypadat asi takto: "Žer maso, ty píčo, po mase se roste, ale ty radši žereš ty svoje zkurvené sacharidy, ty mrdko, z těch neporosteš, ty čuráku!"

Ale abych nebyl genderově nevyvážený, tak rady na podobném principu vám sestaví i každá bikinka, insta bloggerka a jim podobné. Rozdíl bude v tom, že namísto čuráků, mrdek a masa, se bude hemžit zadečky, zdrobnělinkami, načinčanými lívanečky, kašičkami a domácími špaldovými raw muffinky.

Na začátek jsem se trochu rozvášnil, ale alespoň mi to připravilo vhodnou půdu pro první téma, o kterém bych chtěl mluvit (psát :)), a tím je móda.
Móda je alfou a omegou dnešní zdravé, chcete-li racionální nebo fitness výživy. Je také její chimérou, zkázou, no prostě je vším. Alespoň já mám ten pocit a z článků, které jsem nedávno četl, je zřejmé, že nejsem sám. Připadá mi, že si lidi dělají z lidského těla pískoviště, kde si plácají své výživové bábovky, zkoušejí, co všechno vydrží, s čím novým ještě přijít a v neposlední řadě jak vytáhnout z lidí peníze.
Móda je u výživy celkově zajímavou otázkou. Dříve než přejdeme k módním stravovacím plánům a dietám, je zajímavé se podívat na módnost potravin. Ano i ty podléhají módě, podívejme se na jeden příklad za všechny. Dvojice v našich končinách velmi oblíbených potravin: vejce a mléko. Pokud někdy otevřete nějakou knihu o stravě ze 70. nebo 80. let, tak se dočtete plno věcí o tom, že vejce jsou plná cholesterolu, který ucpává vaše cévy a že už dvě vejce se rovná překročená denní doporučená dávka cholesterolu. Zároveň si ale ve stejné publikaci dočtete, že mléko je esence zdraví, že kdo vypije denně sklenici mléka dožije se sta let apod. Jen vzpomeňme na legendární reklamu na mléko.
Doma mám taky jednu kulturistickou příručku ze 70. let jménem Kondičná kultiristika, ačkoliv popisu mně sympatickou a esteticky nejpřitažlivější dobu kulturistiky, tak v části o výživě najdete jenom miniaturní zmínku o vejcích, to si v dnešní kulturistické publikaci dovedeme představit jen stěží.
Dnes se ale karta naprosto otočila. Vejce se skloňují ve všech pádech, jsou nedílnou součástí mnoha stravovacích směrů a u mnoha osob i základem celé stravy. Na druhou stranu, na mléko se mnoho lidí dívá skrz prsty. Výčitky se nesou od etické otázky (mléko jiného savce), přes nutriční otázku (stravitelnost laktózy) až po šílené otázky (mléko zahleňuje).
Můžete argumentovat, že tato situace je způsobena vědeckým pokrokem. To ano, ale můžete to tvrdit se 100% jistotou?

Toliko k módnosti potravin, určitě znáte i další příklady, samotného mě napadají různé druhy olejů apod., ale podívejme se nyní na módní vlny současných výživových směrů.
Těch je celá řada, ale přesto mezi nimi můžeme nalézt společného jmenovatele - vysoký podíl bílkovin a vysoký podíl tuků na úkor sacharidů. Nedávno jsem zhlédl nejmenovaný pořad o sportu na stream.cz, kde moderátor svým svěřencům dal výživový plán, ve kterém eliminoval sacharidy na úkor tuků, dokonce prohlašoval, že sacharidy jsou zlo a jediné, co potřebujeme jsou tuky. Tato skutečnost je součástí i mnoha dalších moderních diet, například velmi populární paleo diety,která je založena na stravě jeskynního muže, který jedl to, co ulovil nebo utrhl a zemřel ve třiceti. Nebo oblíbené diety typu Atkinsonovy nebo ketogenické, v jejíž podstatě přímo je, že bychom měli jíst hromady tučných sýrů, mas, špeku, smetany apod. Co je na tom do p*dele zdravého?
Výjimkou můžou být populární sacharidové vlny, ale pozor! ty jsou určeny pouze krátkodobě při specifické situaci, a to kulturistické přípravě, dlouhodobě jsou nepoužitelné.
Další skupinu tvoří spíše jednotlivé osoby než celostní výživové směry. Je těžké najít nějakou jednotící charakteristiku, ale mohli bychom je nazvat milovníky bio, cizokrajných potravin, neznámých potravin, superpotravin, různých cizích nápisů na obalech atd. atd. Myslím, že každý tuto skupinu lidí zná a mým účelem není je dehonestovat, ale spíš se pozastavit nad pár věcmi. Někdy mám totiž pocit, že prodejcům stačí na obal potraviny napsat bio, s přídavkem něčeho, co většina ani neví, co to je, případně gluten free a prodat o pade dráž. Já v zásadě proti bio zemědělství nic nemám, nemám ani nic proti exotickým chutím, akorát to někdy vidím čistě jako vysavač peněz. Do toho by mi v podstatě taky nic nebylo, když na to mají, ať si kupují jeden bio bezlepkový pomeranč za kilo, problém ale nastane, pokud tuto výživu začnou protěžovat za normální stravu, když se příliš zaměří na mikronutrienty na úkor makronutrientů, když si myslí, že nějak očůrají potřeby svého těla, že dokážou čerpat energii z vitamínů, že pokud budou jíst goji, tak se jim ztratí všechny neduhy, že pokud má jídlo hodně přívlastků a je dostatečně drahé, tak je zdravé. Takto bych mohl pokračovat dlouho, ale něco si necháme taky na druhý díl tohoto článku.

Možná jste se pozastavili nad tím, jak je možné, že jsem vynechal vegetáriány a vegany. Tyto alternativní výživové směry jsem se naučil vnímat jako normální, jenom se u nich musí věnovat větší péče výběru potravin a jejich kombinovatelnosti, ale i mezi těmito skupinami můžeme najít extrémy. Ten jeden bych vyzdvihl a nazývejme jej "náhražkový fanatik". Pro mě je vegetariánství a veganství (případně jiné podobně zaměřené směry) synonymem přírodní stravy, kdy vycházím od soucitu se zvířaty, který může být prvním impulsem k vegetariánství a dojdu až k soucitu s vlastním tělem a budu se snažit, aby mnou přijímána strava byla i pro mě to nejlepší. Bohužel často vidím lidi, kteří konzumují snad pouze chemické náhražky (většinou náhražky masných výrobků), jejich strava je založena z většiny na zpracované sóji, což nikdy není dobře. Druhým extrém, dnes už snad vyhynulým, jsou vegetariáni, kteří jsou schopni přežívat na smažáku a přílohách. Zaplaťpánbů, že jsem někoho takového viděl naposledy na střední :)

No a co teď? Po tom, co jsem zkritizoval snad všechno se vám určitě dere na jazyk otázka, "a co žereš ty? Co nám poradíš ty, frajere?" Já vám můžu dát jenom radu, kterou nic nezkazím: jezte normálně! Říkáte si, to je rada na nic, ale je to jediná rada, kterou se řídím. Důležité však je, jak onu normálnost chápete. Já ji chápu jako vyváženě a pestře, mohl bych ještě dodat střídmě a dostatečně. A co to je vyváženě a pestře? Mně pomáhá se dívat na potraviny z pohledu jejich převažující živiny. Tak například kuřecí prso je bílkovina, rýže je sacharid, paprika je pro mě vláknina, tofu je bílkovina, lněné semínko je tuk, brambora je sacharid a tak bych mohl pokračovat dlouho. Důležité je, že se snažím, aby na talíři byl vždy alespoň jeden zástupce jedné makroživiny. Když si totiž dáte na oběd palačinky, tak hlavní živinou je sacharid, a to i přesto, že v ní je vejce a mlíko, tak převažující jsou sacharidy. Když si dám smažák, tak hlavní je pro mě tuk, i když sýr obsahuje velké procento bílkovin, tak tuk je přece jen dominující a navíc je smažák smažený opět na tuku.
A takhle se snažím uvažovat o všech potravinách.
Úzce s tím souvisí také pestrost, tedy abychom se snažili, aby jednotlivé makro živiny pocházely z různých zdrojů, což je věc, se kterou sám mám ještě problémy. Ono totiž najít například tak rozmanité zdroje bílkovin, aby vycházely třeba na každý den jeden je nadlidský úkol. Já například čerpám hlavně z vajec, tvarohu, kuřecího masa, ryb a tofu. To je celkem slušný ansámbl, přesto si myslím, že někomu (někdy i mně) může připadat, že jím pořád to stejné. Na druhou stranu u sacharidů si nemyslím, že byl problém, ty čerpám z ovesných vloček, hnědé a bílé rýže, kuskusu, bulguru, pohanky, jáhel, (celozrného) pečiva, rýžových chlebů, brambor, batátů a na víc si nevzpomenu :) (všimněte si, že ještě rozděluji zvlášť jednoduché a složené sacharidy).
Dalším faktorem, který jsem ještě nezmínil, protože je můj čistě osobní, nepodložený žádným výzkumem ani pozorováním, je lokálnost zdrojů. Ve své stravě se snažím využívat primárně potraviny lokální nebo ty, na které jsem zvyklý a až pak potraviny exotické. Důvody jsou čistě evoluční. Vezměte si, že nás jakožto středoevropany obdařila evoluce stravitelností laktózy (ve většině případů), souvisí to s tím, že pastevectví bylo odjakživa základním zdrojem obživy. Dejte ale napít mlíka černochovi a... v lepším případě se z toho po*ere. My tedy máme schopnost extrahovat z mléka cenné živiny, protože jsme k tomu evolučně přizpůsobení, ale bují ve mně pocit nejistoty, jestli jsme schopni čerpat cenné živiny v plné míře z potravin, které jsou například typické pro asijskou nebo africkou kuchyni. Toto je můj subjektivní názor, který může být úplně vadný, přesto ale sám stavím svůj jídelníček na známých potravinách a pouze ho doplňuji exotickými potravinami. Pro představu je to asi 3:1, tedy, že si dám třikrát tvaroh a jednou tofu apod.

Tolik tedy první ze dvou dílů mých keců o jídle. Pokud máte jakékoliv připomínky, dotazy či výtky, tak diskuze je otevřena.

5 komentářů:

  1. kdy se dočkáme chytrých keců o jídle !?? :D

    OdpovědětVymazat
  2. Odpovědi
    1. Těžko říct, protože figurantka, která mi měla dodat ukázkový jídelniček, se na to vykvákla po dvou dnech :)

      Vymazat
  3. Stále čekáme na chytré kecy o jídle č. 2!

    OdpovědětVymazat