Měsíční sumář #3 - Leden 2016

Nespokojenost je matkou pokroku...

Úvodní citát víceméně předznamenává dnešní článek. Už delší dobu pozoruji, že se měním z prvotřídního flegmatika na perfekcionalistu, což mému okolí jistě leze na nervy, ale mě vůbec. Takže u dnešního tradičního měsíčního shrnutí opět nebudu spokojený.

Cíl na první měsíc nového roku byl jasný, běhat hodně, běhat často a běhat daleko. Splnit se mi podařilo v podstatě jen poslední požadavek. Neběhal jsem tak hodně a často, jak jsem chtěl. Alespoň, že jsem párkrát běžel daleko. Další cíl byla hranice dvou set kilometrů, kterou se mi, jak jistě očekáváte, nepodařilo pokořit. Když se na to podívám zpětně, tak si to celkem dokážu vysvětlit. Měl jsem státnice a přijímačky, takže jsem se v podstatě 3 měsíce učil, z toho v lednu celkem intenzivně. Tím bych si to mohl omluvit, ale já si to nechci omlouvat. Dalším faktorem bylo počasí. Ačkoliv byla velmi mírná zima, chtělo by se říct až ideální na běhání, tak realita byla trochu jiná. Počasí bylo totiž značně proměnlivé a často jsem měl pocit, že je proti mně. Jeden příklad za všechny: na dnešek jsem měl naplánovaný zhruba 20km běh. Včera bylo nádherně, přes 10 stupňů, sluníčko...dneska se probudím a mínus pět, šílený vítr, sníh s deštěm, prostě počasí pod psa...I když se často zdálo, že už všude musí být sucho, tak mě nepříjemně překvapil led na lesních cestách... Ale počasí si nevybírám. No dost už nadávání na nepříjemné okolnosti a pojďme se podívat na čísla.

Za leden jsem naběhal 167 km, ke kýžené dvou stovce mi tedy chyběly asi 3 výběhy, které se rozhodně daly splnit. Tuto porci kilometrů jsem zvládl za 16 hodin a 16 minut, takže jsem několik hodin oproti předchozímu měsíci ubral. Bohužel nevím nastoupané metry. Ačkoliv má Endomondo mnoho výhod, tak má i jednu velkou nevýhodu; když se ztratí signál nebo zapne pauza, tak vynuluje nadmořskou výšku a při naskočení signálu ji zase přidá. Z toho plyne, že jsem měl při běžném běhu stoupání přes 3000 m, a to je blbost, když podle map jsem měl stoupat sotva 300 m. K výsledkům musím ještě připočíst 15 km chůze, ale nemůžu připočíst ani bazén ani posilování ani nic jiného. Bohužel. Ale alespoň jde vidět, že počasí bylo opravdu proti mě; když jsem se totiž chtěl vydat na bazén, tak byla taková ledovka, že nejezdily autobusy...

Ale už dost pláče nad proběhlým měsícem, důležitější je následující měsíc. Do Brněnské desítky zbývá 76 dnů, do Spartana dnů 83. To není zas tolik času. Proto bych chtěl v únoru hlavně zrychlovat. Postupně ubírat vzdálenosti, přidávat rychlost, pravidelně a často zařazovat intervaly a možná i nějaké ty silové běhy. Jedné věci bych se ale chtěl vyhnout - měření osobáků. Je to taková moje úchylka, kterou chci eliminovat. Ono vás to může sice hodně namotivovat, ale taky demotivovat, a toho se bojím. A kilometry? Těžko říct, uvidíme...

Jaké jsou vaše plány na nadcházející měsíc? A jak hodnotíte měsíc uplynulý?