Tréninkový log #7 - Objem

Zimní období má být ve znamení dlouhých běhů v nízké intenzitě. Já jsem se k nim musel proběhat.

Opět jsem si udělal menší pauzu, tentokrát z dobrých důvodů - studijních. Kdybych šel běhat 3 dny před státnicemi, tak bych si už připadal jak super o*ebávač, takže jsem raději tři tréninky vynechal, aby mě netížilo svědomí, že jsem se mohl místo běhání učit. To by bylo ovšem, kdybych neuspěl, teď mě tíží svědomí, že jsem mohl místo učení běhat :D

No tak jsem odpoledne po státnicích celé proválel, ale hned další den, 14. ledna, jsem nazul boty a vyrazil do terénu. Protože jsem si přečetl nějaký chytrý článek o zimním běhání, tak jsem se rozhodl změnit trochu své plány a potlačit inovativnost a dát na rady jiných a nepochybně zkušenějších. Zařadil jsem tedy objemový trénink. Neznamená to nic jiného než běhy ve velmi nízké intenzitě po dobu minimálně 60 minut. Cílem je vybudovat obecnou vytrvalost, na které se dát potom stavět. Pro mě je ovšem problém běžet v tak nízké intenzitě, co kdyby mě někdo předběhl? :D

Čtvrtek 14. ledna
Po státnicích jsem si chtěl užít pohodový běh v mírném tempu na delší vzdálenost. Přesnou vzdálenost jsem ale neplánovat, chtěl jsem prostě běžet v super počasí.

Nakonec se z toho vyklubala desítka v převážně městském prostředí, protože když jsem vběhl na stezku kolem retenční nádrže, tak mě nepříjemně překvapil led. Takže jsem musel běžet pomalu a úplně po krajíčku, abych se nezabil. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl, že nebudu rotovat kolem nádrže, ale podívám se po krásách Brna. Výsledný čas je rozhodně rychlejší, než by asi měl být, ale musím si zvykat běžet pomalu.

Pátek 15. ledna
V pátek jsem už chtěl trochu přidat vzdálenost a ubrat tempo, tak jsem si naplánoval 13km trať částečně známým terénem. První kilometry v civilizaci byly v pohodě, ale sotva jsem vběhl do lesa, tak přišlo něco, co jsem měl čekat, ale protože jsem vůl, tak nečekal. Led. Úplně zledovatělá cesta, takže pomalý běh po kraji, pořád dávat pozor, každou chvíli podjela noha, no prostě sranda. Naivně jsem čekal, že to bude chvilková záležitost, ale bohužel. Led se táhl několik kilometrů a neuvěřili byste, jak je to vyčerpávající. Musel jsem běžet většinu času v protisvahu zleva, takže levá noha dostávala pořádně zabrat, za což se mi odměnila puchýřem na achilovce. Když jsem se konečně dostal z ledu na asfalt, tak jsem byl tak vyšťavený, že jsem se sotva došoural domů a musel přehodnotit situaci tak, že do doby, než přijde pořádná obleva, tak do lesa nejdu a zůstanu na městském asfaltu.

Sobota 16. ledna
Poučen z předchozích nezdarů jsem naplánoval 15+ trasu po silnici, a to se rovná nuda. Hned na úvod si prosím vzpomeňte na puchýř, který jsem zmiňoval před chvíli. Už po asi deseti metrech se začal ozývat, ale říkal jsem si, že to přejde, tak jsem pokračoval dál. Když jsem běžel rovně, tak jsem to ani necítil a cesta po mé (ne)oblíbené trase do Řečkovic je pořád rovně, takže mi nic nebránilo v tom pokračovat.
Celá trasa byla plánovaná s tím, že pokud možno celou dobu poběžím po chodníku nebo po velmi málo frekventované cestě. Mé plány vzaly za své hned v Ivanovicích, kde chodník končil. To mě trochu vyvedlo z míry, ale naštěstí byla krajnice dostatečně široká, takže jsem ani nemusel běžet po silnici, ale štrádoval jsem si to kolem patníků po trávě. V České naštěstí chodník znovu začal a já se mohl obávat pirátů silnic o trochu míň. Z chodníku jsem měl sejít až za Lelekovicemi a vydat se po neznačené silnici směrem do Ořešína. Naštěstí jsem na těchto serpentinách potkal jen jediné auto, a tak jsem si mohl užívat nejkrásnější část trasy vedoucí lesem a mezi poli.

 A pak už jsem se dostal zase na chodník a do známých končin a zastavil se na vzdálenosti 17 km. Tak to má být.
Trochu šok nastal doma. Tam jsem si vzpomněl, že kdysi dávno jsem měl na patě puchýř, kterému jsem jaksi nevěnoval pozornost. Pohled na ponožku mi ho hned připomněl v celé své kráse...

Z toho plyne děti jedna rada - běh je velmi dobré analgetikum, pokud dokážete běžet 17 km se sedřenou kůží na maso a ani o tom nevíte, tak už zvládnete všechno. Nutno podotknout, že ve sprše jsem se málem po*ral :D

No a to je pro dnešek vše. Objem bude pokračovat minimálně do konce ledna, potom uvidím. Zítra, 17. ledna, jsem měl běžet na přírodní památku, která mě v okolí Brna po dlouhé době zaujala - Babí lom. Dneska jsem byl od něj 2 km, dokonce jsem viděl rozhlednu, ale nakonec jsem odolal pokušení. Bohužel zítra se něj kvůli puchýři nepodívám, tak snad někdy jindy. Doufám, že v pondělí ráno bych se už mohl vypravit alespoň na hodinový běh.

Zatím se mějte.