Tréninkový log #6 - Novoroční trénování

Poslední článek o běhání jsem napsal 31. 12. To je bída...

Ale mám na běhání čas. Až se divím, že ten čas mám, nebo ještě líp, že si ho umím udělat. Dva dny do státnic, ke kterým ani ve výsledku nemusím jít (edit. půjdu k nim) a můžu jít hned na pracák, přesto si ten čas najdu. Ono spíš bych to bez nějakého odreagování těžko zvládal. Tak se pojďme podívat na to, co jsem v prvních novoročních dnech dělal či nedělal.

Prvně bych začal předsevzetími. Na všech obou dvou blozích, které sleduju se hned v prvních dnech nového roku objevil článek s předsevzetími a i když se jedná o blogy v podstatě rozdílné, tak články byly skoro stejné. Já vám tady rozhodně nebudu moje novoroční tužby vypisovat, a to z důvodu a) pokud bych je nesplnil, vypadal bych jak blb, b) stydím se za ně (nebo taky c) žádné nemám). Ale nebojte se, dal jsem si předsevzetí a mám je napsané na papírku, který je pečlivě uschován, takže se ho nesnaž hledat Nikolo! :D

Ale zpět k tomu hlavnímu, tedy k mému tréninku. Hned od boku vypálím, že to nebyla žádná sláva. Udělal jsem si totiž běhací pauzu, která vůbec nebyla plánovaná, a se kterou vůbec nejsem spokojený. Přesněji, byl jsem běhat 26. 12. a pak až 4. 1. Důvody jsem již nastínil v měsíčním shrnutí za prosinec. Důsledky ale byly o to horší. Forma jakoby uplavala, a tak jsem musel zcela překopat tréninkové plány a budu se muset smířit s tím, že za leden to nebude žádná sláva. No ale vezměme si to den po dni.

4. ledna 2016
Na nastartování jsem si dal pětku, abych si ověřil, jak na tom jsem. I když čas nebyl úplně z nejhorších (25 min), tak pocity byly značně horší. Strašně mi tuhly nohy, blbě se mi dýchalo, prostě trochu peklo. Ten týden a něco špatné životosprávy a nulového pohybu prostě šel poznat. A abych nezapomněl byl to běh ve velmi akčních povětrnostních podmínkách - asi -6°C a sněžení.

6. ledna 2016
Po jednom dni odpočinku jsem se rozhodl, že už jsem dostatečně rozběhaný, takže můžu vyrazit na delší běh, na desítku. Trasu jsem stanovil do Soběšic po turistické značce (přes můj neoblíbený kopec) a do Řečkovic po cyklostezce. Kopec jsem opět nepokořil, ale na mou obhajobu, na cestě byla vrstva ušlapaného klouzavého sněhu. Kolem Soběšic to už fakt byl průser, normálně jsem byl na sebe naštvaný a říkal si, že to není možné. No s vypětím všech sil jsem se dobelhal domů v čase hodina a něco.



7. ledna 2016
Co tě nezabije, to tě posílí, takže už další den jsem si to pelášil ve sněhu. Po poslední fiasku jsem musel zásadně překopat tréninkový plán, a tudíž jsem stanovil tento týden a pár dní jako aklimatizační, při kterém budu běhat trasy 5-10 km mírným tempem, kolem 5:30/km. No hned první běh mě pěkně vyfackoval. I když jsem běžel jak pos*aný, tak se mi běželo tak blbě jako už dlouho ne. Hlavně kvůli bolesti pravého stehna a levé kyčle (teda opačně :)), a tak přišla další modifikace - před tréninkem se důkladně rozcvičovat. Ono totiž běžet v teplotě pod bodem mrazu není úplně med, hlavně když jste nerozehřátí. Takže si zapište - před každým během se rozhýbat a před během v mrazu se pořádně rozhýbat!

8. ledna 2016
Na tento den jsem měl naplánován bazén nebo běh. Kvůli časové náročnosti jsem bazén odsunul na sobotu a dal si běh. Jak jsem se poučil z minula, tak jsem se pořádně rozehřál, dal si pár stovek metrů úplně volně, pár prvků z běžecké abecedy a vydal jsem se na plánovány 5km běh. A běželo se mi tak dobře, že jsem si dal sedm. No prostě sto ku jedné oproti předchozímu dni.

9. ledna 2016
Tento den měl být dnem bazénu. Tak jsem pěkně v 6 vstal abych mohl být na 8 na bazénu. Jak jsem vylezl ven, tak jsem málem zabil. Náledí. Přemýšlel jsem, jestli asi pojede autobus nebo jsou silnice posolené. Autobus se blížil krokem, zabrzdil, stále jel, kola se netočila, narazil koly do obrubníku, zastavil se. Několikrát se pokoušel rozjet a poté řidič ohlásil, že v tomhle nikam nejede. Takže odpočinkový den.

10. ledna 2016
A máme tady dnešek. Celý den jsem byl neuvěřitelně nervozní a nasraný, že ještě nemám známku ze zkoušky, že jsem se rozhodl, že to zničím a překonám svůj rekord na pětce. Namotivovaný jsem byl až hrůza. První kilometr šel podle plánu, Trhal jsem asfalt až do té chvíle, kdy asfalt skončil. Pak jsem vběhl do 5centimetrové sra*ky, ve které se fakt rekordy zdolávat nedaly, tak jsem zpomalil a vydal se na další pohodový jogging. Nakonec jsem se zastavil na sedmi kilometrech za 36 minut, což je lepší než jsem čekal a běželo se mi taky dobře.

No a to je vše, plány do dalších dní jsou nejisté. Poslední dny před státnicemi bych chtěl, co nejvíc opakovat, ale stejně myslím, že se chvilka najde, když tak vstanu dřív :)

Co říci na závěr? Možná vám přišlo, že takový článek je jenom moje vykecávačka, která vás asi ani moc nebavila, ale ono z toho přece jen něco plyne. Plyne z toho schopnost rychle reagovat na situace, adekvátně měnit plány a hlavně ty plány vymýšlet. To byl hlavní smysl tohoto článku (nebo spíš se to ukázalo jako hlavní smysl článku :)) On vám totiž může tréninkový i ten osobní život může přinést situace, na které jste nebyli připraveni a které nejsou zrovna příjemné, ale vy to nemusíte za každou cenu lámat přes koleno, ale spíš zanalyzovat nastalou situaci a přijít na to, jak ji vyřešit, třeba oklikou, třeba úplně nějak jinak, ale měli byste ji vyřešit. Možná se stane, že ji nevyřešíte správně, alespoň už po druhé stejnou chybu neuděláte. Ale už dost moralizování a chytrých řečí :) Vy sami víte, jak to nejlíp udělat. A kdyby ne, tak vám poradím jedno: Jdi běhat vole!

Recept #4 - Smažené tofu

Po dlouhé době článek a jenom recept, ach jo...

Dnešek bude opět ve znamení vegetariánů (a po malých úpravách a kompromisech) i veganů. Pustíme se do suroviny, která je alfou a omegou zastánců alternativního stravovaní (a noční můrou příznivců jiných alternativních směrů), tedy do tofu. Věřím, že všichni vědí, co je to tofu, ale jen pro přehlednost, tofu je sýr ze sójového mléka  výrobek z odstáté vody ze sóji, nazývejme věci pravým jménem :)

Už na začátek musím upozornit všechny zastánce zdravé výživy, že dnešek není zdravý, ale ono taky není každý den posvícení a někdy se hřešit musí. Pustíme se tedy do nějaké variace na smažák, ale bez sýra (ne tofu fakt není sýr), bez trojobalu, bez hranolek a bez nálože tatarky, takže bez všeho co má správný smažák mít.

Toto budeme potřebovat - pálivou papriku nebo chilli, uzenou papriku (nutná), mouku, strouhanku, vajco, mlíko, tofu (bíle nebo lahůdkové) a sójovku...

...teda sozovku, tmóvou!

Pokud jste vegani, tak nahraďte mlíko nějakou tou vaší náhražkou, ale čím nahradíte vajco, tak to nevím, asi ničím, takže vám to asi nebude držet a tak, ale na to jste asi zvyklí a ono to nedrží stejně :)

Takže začneme těstíčkem, teda těstem. Do misky vrazíme vajco, rozmícháme, mlíko, rozmícháme, mouku a strouhanku a taky rozmícháme. Těstíčko udělejte řidší a udělejte ho dost, uvidíte proč. Těsto osolte, opepřete, přidejte pár kapek sójovky, chilli a hlavně uzenou papriku.

No fuj

Tofu pokrájejte na kostky, ale můžete smažit i v celku jako smažák, jak chcete, a dejte do těsta obalit.

Mezitím rozpalte v pánvi olej, řepkový. Pokud by vás zajímalo proč řepkový, tak napište do komentářů ;-P Záleží na vás jakou vrstvu, pokud vám je vaše postava šumafuk, tak pořádnou, ideálně tak aby byly všechny kousky ponořeny, takže tak 2 cm. Já jsem pokryl sotva dno a na výsledku je to znát.

Počkejte než se olej řádně rozpálí a přidejte tofu, které jste důkladně zbavili těsta, buď přes cedník, nebo přes děravou naběračku, ale pozor, těsto nevylívejte do hajzlu, ale uschovejte!

No fuj #2

A teď už jen tofu míchejte, prohazujte a dělejte s ním jiné parádičky, aby z něho nebylo jedno velké a čekejte, než bude dozlatova. Počítejte ale s tím, že pokud nebude olej ve velké vrstvě, tak vám těsto z tofu sjede dolů.

Když se tofu udělá, je čas si připravit přílohu. Jak správně tipujete, tak ta bude ze zbylého těsta. Buď ho můžete jen tak prdnout do pánve a budete mít pikantní, ochucenou palačinku, nebo ho můžete trochu vylepšit jako já. Mně totiž zbylo od oběda trochu kuskusu, tak jsem ho do těsta vmíchal, ještě trochu rozředil a stejně prdnul na pánev, takže jsem měl taky palačinku, jenom tlustší.

A je hotovo. Tofu na talíři pokapejte sójovkou a můžete i jinou oblíbenou omáčkou, třeba sladkou chilli. Přidejte trochu zelného sálátu, ať nemáte výčitky a vzhůru do toho, teda až po postnutí na Instagram, to se ví :)

No fuj do třetice

I když toto jídlo není fitness a ani se tak netváří, tak mě samotného zajímalo, jak si na tom stojí nutričně, tak tady to máte:

Vidíte, že tuk z toho dělá opravdovou šílenost (a to jsem tam dal tři lžíce), takže rada na závěr děti: "Nejezte smažené, ani když to je tofu."

Příště už snad sesmolím nějaký tréninkový deník a taky bych chtěl mít zas po dlouhé době chytré kecy o výživě.

Tak zatím.

Jak přestat kouřit...

Koncept tohoto článku už nosím v hlavě nějaký ten pátek, ale pořád jsem se necítil dost povolaný na to, abych to mohl napsat. Sice pořád nevím jestli jsem oprávněn Vám vtloukat klíny do hlavy, rozhodl jsem se, že budu mít zase jednou chytré kecy :P

Ano kouřil jsem. Kouřil jsem dlouho. Vlastně ani nevím jak dlouho, protože nevím, kdy se to přehouplo z takové té dětské frajeřinky, kdy se kouřilo, když bylo co, do jak já jsem říkal, profesionálního kouření :). Vím, že na základce jsme se scházeli před školou vždy na jednu ranní, kouřili jsme taky o volných hodinách, když jsme byli venku atd. Myslím, ale že se to rozjelo až prvním rokem na střední, kdy jsem kupoval každý den krabičku, abych mohl hostit kamarády (debilita prvního stupně). A potom už se to nějak stabilizovalo.

Samozřejmě probíhaly pokusy o to poslední típnutí cigára. Marné pokusy. Nejdéle jsem vydržel jeden měsíc, kdy jsem ale udělal chyby, kterých jsem se teď vyvaroval. Ostatní pokusy končily fiaskem, zejména ty, kdy jsem byl k zahození cigarety nucen. Když to nevycházelo z mého přesvědčení, tak jsem bral prostě kouření jako rebélii.

A tak jsem se před 52 dny rozhodl, že se na to vys*ru :) Ale nebylo to jen tak, takže Vás tím provedu pěkně krok za krokem.

Pozn. Tento článek se nezabývá zdravotními bonusy kouření a rozhodně se nesnaží odpovědět na všechny otázky týkající se kouření, pokud by Vás něco zajímalo, tak stačí říct ;)

1. Den D

Otřepané pravidlo, které zná každý kuřák-recidivista. Někteří místo Dne D praktikují omezování, které podle mě nefunguje. Já doporučuji připravit se následovně.

- udělejte to tak, aby jste poslední cigaretu vykouřili večer. V žádném případě si nenechávejte jednu rezervní! Pokud jste drsňák, tak můžete zbytek cigár vyhodit, pokud jste ale bábovka, tak to prostě vypočítejte tak, abyste si před spaním dali opravdu tu poslední. Zbavte se taky všem zapalovačů, popelníků; pokud si balíte, tak filtrů, baliček apod. Váš byt  prostě musí být oproštěn od kuřáckých memorábilií.

- namotivujte se. Přečtěte si nějaký článek, jak se bude vaše tělo čistit po tom, co odhodíte to smradlavé seno. Přečtěte si nějaké rady a tipy (třeba tenhle článek). Sepište si výhody a nevýhody (což jsem já neuděl, protože mě žádné nevýhody nenapadly :)

- mějte to pořád na očích. Napište si to do kalendáře, do diáře, na plochu počítače nebo jako já do mobilu, takže mi při každém odemknutí svítil do očí nápis NEKUŘIŠ!. Pokud máte stejně jako já rádi aplikace, tak můžete nějakou využít, určitě nějakou najdete. Ta moje mi zobrazuje počet dní, peníze, které jsem ušetřil (což může být pro někoho hlavní motivace) a také očekávané změny na těle a jako bonus výpočet, kolik jsem nezaplatil na daních :D

- den D si naplánujte na den, kdy nemáte nějaké výrazné činnosti. Určitě si ho neplánujte, když máte jít večer do hospody apod. :) Mně nejvíc vyhovuje absolutní klid, nejlépe kdybych byl sám, ale chápu, že někomu může vyhovovat pravý opak, tedy den, kdy bude lítat jako hadr na holi. Mě dokáže rozrušit i úplná blbost a pak hned běžím do trafiky :D

- pokud už musíte někde jít, tak si neberte peníze, pokud to není nezbytně nutné. V nejhorším případě si vemte kartu. Když u sebe nebudete mít ani vindru, tak se ta cigára přece jen kupují špatně.

- vyhýbejte se místům, která máte spojená s kouřením. Popelník na terásce v práci, kuřácký plácek před školou, cokoliv. Já jsem třeba chodil všude o několik minut dřív, abych si stihl zakouřit, tak tehdy jsem prostě vyšel tak akorát.

- sdělte své záměry svému okolí. Pro mě kontroverzní bod, který ale může někomu pomoci. Někdo potřebuje napsat na fejsbuk "Ode dneška nekouřím" a očekávat reakce typu "To dáš". Já jsem úplný opak a ještě to pořád někteří lidé v mém okolí nevědí (třeba moji rodiče). Prostě jsem to nikomu neřekl, abych mohl pak vyrukovat s vítězoslavným "Ale já už nekouřím!". Záleží jednoduše na tom, jestli jste introvert jako já nebo pravý opak.

2. Rozptylovače

Pokud máte naplánovaný den D, pravděpodobně budete potřebovat nějak rozptýlit. 

- žvýkačky. Klasika, která účinně pomáhá. Zaměstná hubu a navíc máte svěží dech :D

- zhluboka dýchejte. Pokud už si opravdu myslíte, že povolíte, tak zhluboka dýchejte a procházejte se například po pokoji, pomáhá to.

- sportujte. Asi nejlepší rozptylovač, který znám. Pokud jste doposud byli absolutní antisportovci, tak se alespoň procházejte. Ti zdatnější můžou jít běhat, do posilovny, na kolo, prostě kdekoliv. Dlouhý výlet na kole je jednoduše to nejlepší, co pro vás může v této chvíli být. Půl dne nebudete mít na cigáro ani pomyšlení a pak budete úplně vyšťavení, takže půjdete maximálně spát > win-win.

- vyhněte se elektronickým cigaretám, náplastem, žvýkačkám atd! Veliká chyba. Už z podstaty věci blbost. Vy se chcete návyku na nikotinu zbavit, a tak ho budete do sebe pumpovat v syntetické podobě. To není moc logické. Ještě se k tomu vrátím později.

3. Čemu se vyhnout

- nejjednodušší rada zní - vyhněte se cigaretám, respektive nikotinu. To je opravdu ta nejlepší rada. Žádná el. cigára ani nic podobného, žádné "jedna mě nezabije". Pokud se tomuto vyhnete, rychleji to budete mít za sebou.

- vyhýbejte se prostředím, která jsou spojena s kouřením. To už jsem zmiňoval, ale neplatí to jen pro první den. Hospodě byste se měli zdaleka vyhnout, a když už tak nekuřácká s nekuřákama. Stejně tak se vyhýbejte kuřpauzám v práci, ve škole. Snažte se nikde moc dlouho nečekat, například na autobus.

4. Co očekávat?

No procházka růžovým sadem to není, ale horor taky ne. Platí takzvané pravidlo tří.

- 3 dny jsou první kritický bod. Po dvou dnech se totiž s těla vyplaví všechen nikotin, začnou tedy ty nejkrušnější okamžiky, které ale do týdne pominou.

- 3 týdny jsou dalším kritickým okamžikem. V tuto chvíli by se již měl mozek zbavit návyku na nikotinu. Vy tedy můžete nabýt dojmu, že máte vyhráno, ale to nemusí být pravda.

- 3 měsíce by měly být posledním kritickým bodem. Pokud jste nekouřili 3 měsíce nemáte návyk na nikotinu, proto můžete snadno sklouznout k tomu známému "jedna mě nezabije". Sám ještě v tomto bodě nejsem, takže sám uvidím, co se bude dít.

Dále byste si měli zvykat na následující:

- už žádné drbací dýchanky nad popelníčkem. Možná Vás bude ta skupinka, se kterou jste vždycky pomlouvali vy, pomlouvat Vás, ale vy jste teď lepší než oni - nekouříte a navíc třeba teď sedíte v teple v kantýně, zatímco oni mrznou venku. A možná si najdete novou nekuřáckou drbací partičku :P

- zvykněte si na nové pocity. Může se Vám to zdát až neuvěřitelné, ale u mě se objevil jako nový pocit stres. Ano obyčejný stres. Předtím se totiž to, co bývá nazýváno stresem, krylo s chutí na cigaretu; prostě jsem si zapálil a bylo hotovo, když to nepomohlo, tak ještě jednu. Najednou ale cítím napětí a musím najít nový způsob jak se ho zbavit, někdo se začne přežírat a já zavřu oči a zhluboka dýchám nebo si pustím nějakou párádní muziku a je to :)

-pravděpodobně přiberete. Stejně jako já. Prostě to tak funguje. Snažte se sportovat a neutápět abstinenční příznaky v tunách jídla. I když, pokud někomu pomůže čokoláda proti absťáku, tak ať určitě sáhne po ní.

To je téměř všechno, co mě napadlo, vlastně ne, ještě jedna věc, ta nejdůležitější.

NIC SE VÁM NESTANE!!

Heslo, které mě provázelo po celou dobu. Ono se Vám opravdu nic nestane. Může to být nepříjemné, mučivé, může vás pobolívat hlava, můžete špatně spát nebo se soustředit, ale pamatujte, že se Vám nic nestane. Všechno toto se dá vydržet, nikdo na to ještě neumřel a věřte, že ono to všechno pomine. Pravděpodobně si budete říkat: "Co já budu o té pauze dělat? No teď tady musím čekat, kdybych měl alespoň co kouřit." atd. ale pak přijdete na to, že prostě budete dělat něco jiného, čas vám uteče stejně s cigárem i bez, o pauze se můžete alespoň v klidu najíst. Stejně nakonec zjistíte, že horší než ta fyzická závislost je ta psychická. Prostě to vydržte a uděláte tu nejlepší věc, kterou můžete udělat a pamatujte si: NORMÁLNÍ JE NEKOUŘIT!

Měsíční sumář #2 - Prosinec 2015

Měl jsem jít běhat 28. 12., nešel. Měl jsem jít běhat 30. 12., nešel. A měl jsem jít běhat dneska, a jak jistě očekáváte, tak jsem nešel. Shrnutí uplynulého měsíce jsem tedy mohl napsat už 26. 12., ale co nadělám.

Místo počítání kilometrů začnu tím, jak jsem absolutně nedodržoval plány. V předchozím článku jsem avizoval, že na Boží hod budu bušit doma a na Štěpána půjdu na bazén. Nebušil jsem a na bazén jsem ani nemohl jít, protože byl zavřený. Místo bazénu jsem se vydal běhat do hor, kde jsem pokořil Bahenec, tedy 15,5 km při převýšení 604 m, což je nejvíc v mé novodobé běhací historii.

Ještě ten den jsem vyrazil po velmi dlouhé době do víru velkoměsta (Třince), takže bylo úplně jasné, že 27. 12. se nebude odehrávat absolutně nic.

Na bušení došlo až 29. 12., kdy jsem si dal krátký, ale dobrý HIIT, sestávající z dřepovací tabaty a kroužení se závažím, což je starý zápasnický cvik, jehož provedení jsem nikde na YouTube nenašel, takže je to super příležitost natočit video, bohužel nevím jestli by můj počítač utáhl i ten nejjednodušší stříhací program :). Pak už jen nějaké shyby, kliky, zvedání nohou a prkna. Ani jsem nebyl unavený.

No a pak už jen odkládání a odkládání. Na mou obranu ale musím říct, že odložení běhu včera a dneska nebylo mojí chybou, ale protože jsem musel být doma se psem a odpoledne se musím učit; ono je celkem s podivem, že vůbec ještě něco dělám, když mám dva týdny do státnic a pět dní do zkoušky, kterou když neudělám, tak nejdu ke státnicím :D ale jak já říkám: lidé, kteří tvrdí, že nemají čas, tak neví, co s časem :)

No ale teď už k sumírování:

Takže za prosinec jsem naběhal 135,5 km, tedy o 10 km více než v listopadu. Mohlo to být víc, nebýt toho zkaženého závěru měsíce, přesto jsem ale celkem spokojený, že jsem předchozí vzdálenost překonal.

Sportem jsem v prosinci strávil cca 1 den a 1 hodinu, což jsou 3,4 % celkového času. To je posun o více než 10 hodin a téměř procento a půl. Strávit jeden den sportem za měsíc mi připadá jako celkem normální hodnota, nic extra, ale určitě nic špatného.

Co se týče nastoupaných metrů, tak jsem skončil těsně pod hranicí 3000 metrů. Ale jenom při běhu. Když budu počítat i chůzi, o které jsem se zapomněl zmínit (chodil jsem každý den se psem na zhruba hodinové procházky většinou do kopce), tak se dostanu na 3896 metrů, stanovený Grossglockner jsem tedy překonal o 200 metrů, ale nevím jestli to tak můžu počítat. Pro zajímavost, i s chůzí jsem se "napohyboval" 160 km :)

Takže kdybych to měl zhodnotit, tak to byl celkem povedený měsíc s několika zádrhely. Pozitivně hodnotím zejména to, že jsem se přiblížil (skoro vyrovnal) ke svému rekordu na pětce, nevynechával dlouhé běhy a začal chodit na bazén. Negativně hodnotím to, že jsem přibral a hlavně nedodržoval plány.

Takže nějaké plány do nového roku? No stanovovat si realistické plány a dodržovat je, zhubnout (na což se těším :P) a dále pokračovat v tréninku. Leden bych nechal ve znamení objemu, takže určitě překonat současnou vzdálenost (nejlépe překonat 200 km).

Ať se Vám v roce 2016 vše splní!

Tréninkový log #5 - Předvánoční tréninky

Znáte to, venku vánice, mínus dvacet, doma cukroví, salát, svařák... to se moc trénovat nechce. Příroda si ale (nejen) letos řekla, že nám nedá možnost se vymlouvat, a tak nám nadělila vskutku jarní počasí (24. 12. ve 12:44 je venku 11°C). Budem teda běhat jak diví, no alespoň to bylo v plánu.

Plány byly velké, realita je trochu skromnější. Doma jsem 6 dní, za které jsem stihl 4 tréninky, a to není to, co jsem měl naplánováno, ale moje plány počítaly s tréninkem každý den, což se ukázalo být trochu přehnané.

Pocítil jsem totiž značný propad formy, který započal během na Prýgl a pak pokračoval až do dnešních dní. Prvně jsem to přičítal mírné nemoci, poté přetrénovanosti a únavě. Tak jsem zařadil několik dnů volna + páteční bazén na odlehčení kloubům, ale nějak se to nezlepšovalo. Běhalo se mi strašně těžce, na sílu, což vyvrcholilo příšerným během už tady doma, kdy jsem skoro nemohl běžet do kopce. Doma jsem pak přišel na příčinu krize - od doby co jsem přestal s onou věcí, jsem totiž přibral 5 kg. Věděl jsem, že je to vedlejší produkt, ale doufal jsem, že se mi to vyhne, když budu sportovat, bohužel nevyhnulo. Na vrub to přičítám hlavně večernímu přežírání; nebylo snad dne, kdy bych si nekoupil chipsy, čokoládu nebo něco jiného a nespasl to hned po večeři. To je prakticky proti všemu, co vím a znám. Pořád jsem si říkal, že mám výdej, ale ono se to tělo prostě nedá jen tak očůrat :D

Takže teď bych se měl pomalu stabilizovat na svou minulou váhu, ideálně jít ještě níž; ono totiž běhat s "batohem" na zádech není nic příjemného, zato účinky to musí mít přímo ďábelské, pak budu lítat jak pírko :D

No a jak teda vypadal můj trénink do Štědrého dne.

19. 12. Běh - Trénink, o němž jsem už referoval zde.

20. 12. Trénink doma
Po dlouhém běhu se mi podařilo celkem dobře zregenerovat, takže nic nebránilo tomu dát si pořádně do těla i indoor. Doma jsem zařadil HIIT (High intensity interval training) klasického charakteru, i když trochu zaměřen na nohy. Po důkladném (opravdu důkladném, musím se to naučit) rozcvičení a rozehřátí jsem nasadil dřepy z výskokem ve formě double tabaty (40 s rychle, 20 s pauza, 8x). Musím vás upozornit, že moje dřepy s výskokem jsou hodně specifické a nejsem si jist, jestli jsem někdy někoho viděl takhle dřepovat, bohužel jsem si nevzal foťák se stativem, takže jsem to nemohl netočit, ale snad si někdy vzpomenu (možná ze mě ještě bude vloger :D).
Po dřepech, které šly hodně cítit, přišly výstupy na bednu (židli). Naplánoval jsem si vraždu; 5 x 1 min. na jednu nohu, takže celkem 10 min zátěže, příšerné zátěže. Dělat minutu výstupy pouze jednou nohou přestane bavit asi po půl minutě, takže zbytek je čiré peklo, a po dřepech obzvlášť, ale dámy ocení, že je po tom bude řádně pálit prdel (a co bolí, to roste :D)
S podlamujícíma se nohama jsem se vydal trochu dát do těla i horní části těla. Dal jsem si rychlé shyby (5 shybů, 20 sec pauza, 15 kol) a rychlé zvedání noh ve visu (toes to bar pro anglofily); 10 opakování, 20 sec pauza, 10 kol.
A na závěr krásná tabata, vlastně dvě tabaty. První sestávala s přeskoků překážky (asi 30cm hromada knížek). Při tomhle cviku jsem měl největší problém s koordinací; pořád jsem skákal mimo knížky, dopadal na ně, no prostě mamlas... Takže jsem na závěrečný cvik zvolil něco méně koordinačně náročného - skákání přes švihadlo. Tak jsem vyhrabal švihadlo, přes které jistě skákala už moje matka (což mi pak potvrdila) a dal si poslední tabatu.

22. 12. Běh
Běh, o které se mi ani moc nechce psát. Byl to prostě průser. 5,5 km za 35 min je prostě nepřijatelné, i když první půlka byla pořád do kopce. Právě v kopci jsem musel pořád zastavovat a vůbec jsem to nedával a nedával jsem to ani po rovině. Právě po tomhle běhu jsem se musel zvážit a viděl pravděpodobnou příčinu.

24. 12. Běh
Běh na Štědrý den musím hodnotit celkem pozitivně. Zvolil jsem celkem přijatelnou trasu, která nezačínala do kopce, ale dopřála potřebný čas po rovině na rozběhání. Do kopce se mi potom běželo překvapivě dobře, neběžel jsem sice nějak rychle, ale zato jsem běžel pořád, což jsem ani nečekal, proto jsem s naplánované trasy dokonce kousek odbočil a prodloužil si jí o nějaký ten kilometr do kopce. Bohužel při seběhu mě začínalo trochu píchat v boku, což je při změně tempa normální, ale píchání nepřestávalo a asi 500 metrů od domu bylo tak nesnesitelné, že jsem musel domu dojít.

Nádherná zimní panoramata

Takže toť vše. Na 25. 12. mám naplánované takové to domácí cvičení (ze kterého snad budou fotky), Na Štěpána si dám už snad konečně bazén, které jsem poctivě odkládal a pak nevím :D

Takže šťastné a veselé.

Tréninkový log #4 - Vítejte v Goralii!

Nebo taky v Moravskoslezských Beskydech, v Jablunkově, v nejvýchodnějším cípu republiky, v p*deli, v mé domovině.

Město budoucnosti

Své tréninkové úsilí na příštích cca 10 dní přesouvám právě zde. Vánoce jsou za dveřmi, tak se i studenti, kteří moc domů nejezdí, vrací do mamahotelů.

Protože není čas ztrácet čas, tak jsem se již následující den po příjezdu vydal nadýchat se zdejšího čerstvého vzduchu, který možná tak čerstvý není, nebo je až moc čerstvý, ale o tom později.

Tento týden mě potkal menší tréninkový výpadek, při kterém jsem byl nucen vynechat silový běh a interval, a který byl způsoben neznámým knedlíkem v krku a bolavou pravou půlkou (prdele), proto jsem se vydal na trasu, kterou jsem již jednou absolvoval, sice před více než rokem, ale absolvoval.

Odkaz

Vzdálenost byla naplánovaná na 15 km  s tím, že pokud to půjde hodně dobře, tak si dám půlmaraton. Podle očekávání to nešlo nějak extra dobře. Včera jsem si totiž dal celkem svižnou hodinku v bazénu (což se teď budu snažit zařazovat pravidelně), a to šlo na celkové energii poznat, takže jsem předvídal běh kolem 5:30 na kilometr.

Pokud čekáte na obšírný popis trasy, jak je u mých dlouhých výběhů zvykem, tak vás musím trochu zklamat. Zaprvé je tato trasa celou dobu po asfaltové silnici a zadruhé ji znám jako svoje boty, takže chybí ten objevovací moment z minulých tras.

Přesto ale krátký popis udělám. Začínáme na cyklostezce, která už nyní vede po téměř celém katastru Dolní Lomné. Na konci této vesničky jsem se přesunul na silnici, které je tak středně frekventovaná, přesto jsem nic nepodcenil a navlíknul jsem reflexní vestu a reflexní pásky, což se ukázalo jako velké plus, neboť v pozdějších partiích byla mlha jako prase.

A tak jsem si to štrádoval jedním z nejmalebnějších údolí v Beskydech (to není z mojí hlavy). Kolem sebe tisícovky zahalené mlhou, zelené stráně, říčka Lomná, ticho, jen sem tam auto nebo někdo na zahradě, prostě idylka. Přesto mě ale pobolívala holeň (nevím z čeho) a tak jsem byl nucen držet se patnáctikilometrové varianty, takže jsem se po 7,5 km otočil a běžel si to z mírného kopečka zpět (zapomněl jsem zmínit, že celá trasa tam je do mírného kopce, který se zdá sice zanedbatelný, ale po pár kilometrech už jde cítit v nohách (nakonec bylo stoupání 308 m, což není úplně málo, když si myslíte, že poběžíte po rovině).

No a byl jsem v cíli a začal jsem kašlat, takže opravdu nevím jestli až sem dovane Werk nebo je zdejší vzduch tak čistý, že jsem na to nebyl připraven.

Opět jsem zapomněl zmínit ještě jednu věc; zatímco v Brně jsem si nějak zvykl u dlouhých běhů podvádět prostřednictvím MHD, tady by to moc nešlo vzhledem ke značné nevyzpytatelnosti místní hromadné dopravy, takže jsem se na start přepravil autem, kde byl také můj cíl.

A to je asi vše, takže si to shrnem.

 A pár fotešek.

Tady jsem tři léta za sebou brigádničil...

Co se týče tréninkového plánu pro můj pobyt v Jablunkově, tak jsem se rozhodl pro dvě celkem rozdílné věci, a to běžecký objem (když jsou všude hory, tak to bude sranda) a HIIT doma, takže jsem celkem zvědavý, jak to budu zvládat, ale o všem budu samozřejmě referovat.

Tak zatím.

Recept #3 - Cizrnové "něco jako karí"

Dnešní recept nebude žádné terno. Myslím si, že většina lidí o takové úpravě slyšela, přesto si taky myslím, že existuje velká skupina lidí, která si myslí, že jediné co jde z cizrny udělat, je hummus. Takže dnes si ukážeme klasický recept ve velmi rychlé variantě.

Začneme souhrnem surovin, budete potřebovat toto:

+ rýži

Není toho moc a nejdražší je koriandr, takže cajk. Začneme tím, že si dáme vařit rýži. Protože chcete být echt indičtí, tak použijete basmati. Já basmati rýži vařím extrémně rychle, ani ne 10 min a je akorát.

Kouzlem tohoto receptu je, že trvá tak dlouho, než se uvaří rýže, takže teď začíná souboj s časem.

Do pánve nalijte trochu oleje a přidejte do něj hořčičné semínko, římský kmín, jeden bobkový lístek. Všechno restujte a očekávejte, že hořčičné semínko rozjede na pánvi pěknou diskotéku. Takže když začne skákat, tak ztlumte plamen. Zatímco bude hořčičné semeno tančit si nadrobno nakrájejte menší cibuli a česnek.

Vhoďte je na rozjetou párty k semínku, což sice zabije veškerou zábavu, ale v nejlepším se musí přestat.

Cibuli s česnekem chvilku restuje a pak přidejte kurkumu a chilli. Já jsem to s chilli přehnal, vy takovou chybu neudělejte, pokud nemáte plechovou hubu.

Kurkumu s chilli opět chvíli restujte. Buďte připraveni, že možná budete muset přidat trochu oleje, aby se směs nepálila a vznikla taková žlutohnědá kašička.

Když se vám kašička bude zdát akorát, tak přidejte hlavní ingredienci - cizrnu, konzervovanou, vůbec to není problém, právě naopak. Cizrnu nechte obalit v koření a opékejte asi 5 minut, jak můžete vidět na obrázku.

Když bude cizrna opečená, tak přidáte rajčata. Já jsem zvolil formu pyré, ale protlakem taky určitě nic nezkazíte, a pokud máte rádi hrubší strukturu, tak přidejte i pár čerstvých.

Rajčata pořádně zarestujte a rozřeďte vývarem nebo vodou. Omáčku osolte a opepřete. Mně se zdála trochu málo "kariová", takže jsem přidal ještě trochu kari koření, ale to záleží na vaší chuti.

Mezitím nezapomínejte zkontrolovat rýži. Pokud už je, tak ji jenom dejte pryč z ohně, za chvíli přijde na řadu. Omáčku už jen chvíli povařte, vypněte sporák a přidejte nasekaný koriandr. Pokud nemáte koriandr, tak tenhle recept vůbec nedělejte, nemá to cenu. Promíchejte a servírujte. Vyfoťte a postněte.

Na závěr se ještě pohrabeme v kalorických tabulkách, teda já se pohrabu a pěkně si to shrneme.