Recept #4 - Smažené tofu

Po dlouhé době článek a jenom recept, ach jo...

Dnešek bude opět ve znamení vegetariánů (a po malých úpravách a kompromisech) i veganů. Pustíme se do suroviny, která je alfou a omegou zastánců alternativního stravovaní (a noční můrou příznivců jiných alternativních směrů), tedy do tofu. Věřím, že všichni vědí, co je to tofu, ale jen pro přehlednost, tofu je sýr ze sójového mléka  výrobek z odstáté vody ze sóji, nazývejme věci pravým jménem :)

Už na začátek musím upozornit všechny zastánce zdravé výživy, že dnešek není zdravý, ale ono taky není každý den posvícení a někdy se hřešit musí. Pustíme se tedy do nějaké variace na smažák, ale bez sýra (ne tofu fakt není sýr), bez trojobalu, bez hranolek a bez nálože tatarky, takže bez všeho co má správný smažák mít.

Toto budeme potřebovat - pálivou papriku nebo chilli, uzenou papriku (nutná), mouku, strouhanku, vajco, mlíko, tofu (bíle nebo lahůdkové) a sójovku...

...teda sozovku, tmóvou!

Pokud jste vegani, tak nahraďte mlíko nějakou tou vaší náhražkou, ale čím nahradíte vajco, tak to nevím, asi ničím, takže vám to asi nebude držet a tak, ale na to jste asi zvyklí a ono to nedrží stejně :)

Takže začneme těstíčkem, teda těstem. Do misky vrazíme vajco, rozmícháme, mlíko, rozmícháme, mouku a strouhanku a taky rozmícháme. Těstíčko udělejte řidší a udělejte ho dost, uvidíte proč. Těsto osolte, opepřete, přidejte pár kapek sójovky, chilli a hlavně uzenou papriku.

No fuj

Tofu pokrájejte na kostky, ale můžete smažit i v celku jako smažák, jak chcete, a dejte do těsta obalit.

Mezitím rozpalte v pánvi olej, řepkový. Pokud by vás zajímalo proč řepkový, tak napište do komentářů ;-P Záleží na vás jakou vrstvu, pokud vám je vaše postava šumafuk, tak pořádnou, ideálně tak aby byly všechny kousky ponořeny, takže tak 2 cm. Já jsem pokryl sotva dno a na výsledku je to znát.

Počkejte než se olej řádně rozpálí a přidejte tofu, které jste důkladně zbavili těsta, buď přes cedník, nebo přes děravou naběračku, ale pozor, těsto nevylívejte do hajzlu, ale uschovejte!

No fuj #2

A teď už jen tofu míchejte, prohazujte a dělejte s ním jiné parádičky, aby z něho nebylo jedno velké a čekejte, než bude dozlatova. Počítejte ale s tím, že pokud nebude olej ve velké vrstvě, tak vám těsto z tofu sjede dolů.

Když se tofu udělá, je čas si připravit přílohu. Jak správně tipujete, tak ta bude ze zbylého těsta. Buď ho můžete jen tak prdnout do pánve a budete mít pikantní, ochucenou palačinku, nebo ho můžete trochu vylepšit jako já. Mně totiž zbylo od oběda trochu kuskusu, tak jsem ho do těsta vmíchal, ještě trochu rozředil a stejně prdnul na pánev, takže jsem měl taky palačinku, jenom tlustší.

A je hotovo. Tofu na talíři pokapejte sójovkou a můžete i jinou oblíbenou omáčkou, třeba sladkou chilli. Přidejte trochu zelného sálátu, ať nemáte výčitky a vzhůru do toho, teda až po postnutí na Instagram, to se ví :)

No fuj do třetice

I když toto jídlo není fitness a ani se tak netváří, tak mě samotného zajímalo, jak si na tom stojí nutričně, tak tady to máte:

Vidíte, že tuk z toho dělá opravdovou šílenost (a to jsem tam dal tři lžíce), takže rada na závěr děti: "Nejezte smažené, ani když to je tofu."

Příště už snad sesmolím nějaký tréninkový deník a taky bych chtěl mít zas po dlouhé době chytré kecy o výživě.

Tak zatím.

Recept #3 - Cizrnové "něco jako karí"

Dnešní recept nebude žádné terno. Myslím si, že většina lidí o takové úpravě slyšela, přesto si taky myslím, že existuje velká skupina lidí, která si myslí, že jediné co jde z cizrny udělat, je hummus. Takže dnes si ukážeme klasický recept ve velmi rychlé variantě.

Začneme souhrnem surovin, budete potřebovat toto:

+ rýži

Není toho moc a nejdražší je koriandr, takže cajk. Začneme tím, že si dáme vařit rýži. Protože chcete být echt indičtí, tak použijete basmati. Já basmati rýži vařím extrémně rychle, ani ne 10 min a je akorát.

Kouzlem tohoto receptu je, že trvá tak dlouho, než se uvaří rýže, takže teď začíná souboj s časem.

Do pánve nalijte trochu oleje a přidejte do něj hořčičné semínko, římský kmín, jeden bobkový lístek. Všechno restujte a očekávejte, že hořčičné semínko rozjede na pánvi pěknou diskotéku. Takže když začne skákat, tak ztlumte plamen. Zatímco bude hořčičné semeno tančit si nadrobno nakrájejte menší cibuli a česnek.

Vhoďte je na rozjetou párty k semínku, což sice zabije veškerou zábavu, ale v nejlepším se musí přestat.

Cibuli s česnekem chvilku restuje a pak přidejte kurkumu a chilli. Já jsem to s chilli přehnal, vy takovou chybu neudělejte, pokud nemáte plechovou hubu.

Kurkumu s chilli opět chvíli restujte. Buďte připraveni, že možná budete muset přidat trochu oleje, aby se směs nepálila a vznikla taková žlutohnědá kašička.

Když se vám kašička bude zdát akorát, tak přidejte hlavní ingredienci - cizrnu, konzervovanou, vůbec to není problém, právě naopak. Cizrnu nechte obalit v koření a opékejte asi 5 minut, jak můžete vidět na obrázku.

Když bude cizrna opečená, tak přidáte rajčata. Já jsem zvolil formu pyré, ale protlakem taky určitě nic nezkazíte, a pokud máte rádi hrubší strukturu, tak přidejte i pár čerstvých.

Rajčata pořádně zarestujte a rozřeďte vývarem nebo vodou. Omáčku osolte a opepřete. Mně se zdála trochu málo "kariová", takže jsem přidal ještě trochu kari koření, ale to záleží na vaší chuti.

Mezitím nezapomínejte zkontrolovat rýži. Pokud už je, tak ji jenom dejte pryč z ohně, za chvíli přijde na řadu. Omáčku už jen chvíli povařte, vypněte sporák a přidejte nasekaný koriandr. Pokud nemáte koriandr, tak tenhle recept vůbec nedělejte, nemá to cenu. Promíchejte a servírujte. Vyfoťte a postněte.

Na závěr se ještě pohrabeme v kalorických tabulkách, teda já se pohrabu a pěkně si to shrneme.

Tréninkový log #2 - "Zátopkův interval"

Nedávno jsem se rozhodl, že se odměním za 3 týdny bez tohoto. A tak jsem si to nákráčel do knihkupectví, kde už jsem teda dlouho nebyl (což je hodně smutné). Neměl jsem žádnou představu, ale do oka mi hned padl nový životopis Emila Zátopka. Moc jsem neváhal, Zátopek byl vždycky můj oblíbenec a zároveň jsem doufal, že možná najdu nějakou inspiraci. Našel. Knihu jsem přelouskal za pár dní a jak jsem čekal, tak byla skvělá. Ale tento blog není o recenzích knížek (i když vzdělání bych na to měl :D) a není ani o popisu mých nákupů :).

Z knihy jsem tedy vyjmul jednu pasáž, která skvěle popisuje Zátopkovy tréninkové metody.

...Od této chvíle trénovali spolu. Emil mu vysvětlil metodu svých tréninkových intervalů: v té době jeho trénink obnášel 40 kol, tedy 16 kilometrů: v každém kole prvních 200 metrů zaběhl sprintem a zbytek doklusal...

Tak jsem si řekl, že to taky musím vyzkoušet, ale protože jsem nechtěl běžet hned to, co běhal Zátopek ve své vrcholné formě, tak jsem zvolil trasu 10 kilometrů, tedy 25x 200 metrů rychle, 25x 200 metrů pomalu. Taky nemám stadion (což by mě moc nebavilo), ale zato mám aplikace, takže trénink mohl začít.

Na začátek 5 minut na rozklusání. Ještě předtím jsem ale vypnul Voice feedback, aby mi mobil pořád nekecal. Pak se mi ale zdálo, že běžím nějak dlouho, tak jsem se podíval na mobil a zjistil, že už mám běžet třetí interval :) Tak jsem zapnul feedback, ale vypnul všechny kategorie, a začal pěkně od začátku. Takže dalších pět minut rozklusání a pak intervaly.

Zde je další menší odchylka od Zátopkova tréninku. Zatímco on sprintoval, já běžím, co nejrychleji to jde, což ale není to stejné. Podařilo se udržovat rychlé tempo okolo 3:30 na kilometr, to je celkem tolik, kolik jsem chtěl. Pomalejší intervaly byly horší, párkrát jsem musel i jít (když jsem pil), většinou ale jen tak půl minuty.

Takže se pokusím nějak shrnout. Pokud pominu to, že jsem snad 150x slyšel "You reached quater/half/three quaters of the interval" a  "next interval 0,2 kilometers fast/slow", tak takové intervaly jsou skvělou zkouškou vaší vůle. Když už melete z posledního a najednou slyšíte, že máte zase běžet rychle, ale nohy pálí, začnete tu babu v mobilu nenávidět, ale přesto zrychlíte, co vám taky zbývá, že?

Co se týče náročnosti, tak odpověď je jednoznačná - bylo to náročné. Upřímně, v polovině jsem myslel, že se na to vykašlu a poběžím domů, ale nevykašlal, a jsem na sebe hrdý :D

A proč vůbec takový interval dělat? Já spatřuji hlavní výhodu při tréninku na poloviční trať, než je celková délka intervalu. Musíte si uvědomit, že při tomto tréninku běžíte pět kilometrů rychlostí, kterou byste normálně asi neudrželi. Já jsem běžel rychlé intervaly průměrně za 3:45 km/min, což by dávalo pětku za nějakých 17-18 minut, a to je výkon téměř o 4 minuty lepší než můj dosavadní nejlepší čas. Takže stačí interval pravidelně opakovat a určitě udržím tuto rychlost i na 5 kilometrech v kuse.

Co se týče toho, jak si udělat takový interval bez chytrých aplikaci, tak musím říct, že těžko, pokud neběháte na stadionu nebo na trase, kde přesně víte, kolik měří jednotlivé úseky. Zátopek taky neběhal jenom na stadionu, ale měl i svou oblíbenou rovinku v přírodě, problémem je, že vás to může začít nudit (takový hodinový člunkový běh :), ale pokud chcete, tak to půjde, i kdyby jste si měli trať odkrokovat a napíchat kolem trasy klacíky :D

Takže si to shrneme:

A ještě perlička na závěr, dneska jsem potkal snad nejvíc běžců za celý můj běžecký život - 6 - není dneska nějaký svátek, o kterém nevím?

Recept #2

Čočkovo-čočkové plac(ič)ky

(Nemám rád zdrobněliny)

Při dnešním (vege) receptu využijeme všechnu čočku, která se nám válí po kuchyni.

Sice nevím, jak moc velcí čočkoví fanatici jste, ale každému modernímu, mladému, krásnému a vyrovnanému člověku by se doma měly válet alespoň dva druhy čočky - zelená a červená. Dnes si ukážeme co dělat, pokud máte neodolatelnou, ba přímo až vražednou chuť na čočku, ale myslíte si, že jí máte málo, a tak zoufale běháte po kuchyni, díváte se střídavě do jednoho pytlíku, pak do druhého a zase znova... Dneškem tyto starosti končí, uděláme něco, co ještě nikdy nikdo neudělal, smícháme čočku!

Je to tak. Teď si možná říkáte, jak to udělám. No jasně, v jednom hrnci uvařím jednu, v druhém druhou a co je na tom jako super. Co jsem? To si myslíte, že budu špinit tolik nádobí? Uděláme to pěkně v jednom hrnci.

Ale jak? Vždyť jste přece zvyklí zelenou čočku namáčet nebo alespoň hodinu vařit, zatímco červená čočka je za chvíli hotová. Nic takového, žádné namáčení, žádné vaření jak ponožky, pěkně rychle. Zelenou čočku prostě dejte do hrnce, zalijte vodou a přiveďte k varu. Po zavaření počkejte pár minut a přidejte červenou čočku a je to. 

Nesolte, nepepřete, přidejte pouze rozpůlený stroužek česneku, který čočku (čočky) krásně provoní.

Stroužek!

Čočku(y) vařte jako rýži, to znamená, že dejte jenom přiměřeně vody, spíš míň než víc (pak dolejete). Vařte 15-20 minut, přesypte do mísy a nechte vychladnout, pokud zbyla v čočce nějaká voda, tak se nic neděje, vsákne se. 

Po nějaké té hodince se můžete pustit do dalšího vaření. Na řadě je super tajná přísada, která nebyla zmíněna v názvu - mrkev. Ano obyčejná mrkev.

Vlevo - nahrubo, vpravo - najemno

 Připravte si tři, oškrábejte je a nastrouhejte. Dvě na hrubém struhadle (viz obrázek) a jednu na nejjemnějším struhadle (nemám obrázek). Nahrubo nastrouhané mrkve přidejte k čočce (čočkám) a okořeňte solí pepřem a kari, které jde velmi dobře k mrkvi. 

Hrubé struhadlo - detail

Pokud nejste vegan, tak do směsi vražte jedno vajco. Pokud jste vegan, tak nevím, co používáte jako náhražku, ale možná to bude držet pohromadě i bez vajíčka. A zasypte moukou. Já jsem použil po trošce od tří druhů, které jsem doma našel - tedy klasickou hladkou pšeničnou, hladkou špaldovou a celozrnou žitnou - od každé asi polévkovou lžíci. 

Rozehřejte troubu na max a připravte si plech s pečícím papírem. Vytvarujte placky asi 10 cm v průměru (mně jich vyšlo pět) a hoďte do trouby.

Ten papír není špinavý

A teď by mohl být konec, ale není. Protože placky plácá každé dítě na pískovišti, tak dáme našemu jídlu nějakou přidanou hodnotu. Někomu se můžou zdát placky při konzumaci trochu suché, proto si uděláme omáčku, jejíž roli bude plnit mrkvová redukce. Ano, teď využijete najemno nastrouhanou mrkev. Do kastrůlku dejte asi polévkovou lžíci másla (vegani oleje, ale nebude to ono). Mezitím si nadrobno posekejte pár zelených oliv a přidejte k mrkvi, skvěle jí okyselí. Osolte, opepřete, přidejte tymián (dodá svěžest) a kari (už jsem psal). Mrkev s přísadami dejte na chvíli orestovat na máslo. Poté přidejte: pokud jste gurmán, tak trochu bílého vína; pokud nejste gurmán, tak vodu. Směs pomalu redukujte až do fáze, kdy bude na dně rendlíku pouze malá vrstva tekutiny, pak vypněte teplo a přikryjte. 

Mezitím nezapomeňte na placky. Protože mají tmavou barvu, těžko je budete péct do hněda. Místo očního pozorování do nich raději dloubněte prstem, až budou tuhé a pružné, tak jsou. 

A nyní už ta vysněná část. Ne, není to jejich konzumace, nýbrž jejich aranžovaní, focení a postování. Takže jak si všechno toto odbydete, tak Vám přeji dobrou chuť při konzumaci studených čočkovo-čočkových plac(ič)ek.

A na úplný závěr, protože předstíráme, že je to fitness jídlo, tak si spočítáme makra. Nebojte spočítám je za Vás, i když nutno podotknout, že já jsem měl sloní porci, která by klidně vystačila pro dva.

A nemůžu Vás ochudit o celkový souhrn surovin, váhy berte s nadhledem, 3 placky na porci musí stačit, já jich měl 5.

Tak zatím.

Asics Gel Equation 7 - recenze

Vlastně první pohled, protože je mám teprve chvíli

Své Reeboky za pětikilo, které vydržely pětikilo jsem byl nucen vyměnit s velmi těžkým srdcem. Celkem jsem si na ně zvykl. I když neměly žádné z parametrů kvalitní boty, líbily se mi hlavně svou extrémní lehkostí a poměrně slušnými vlastnostmi na lesních cestách, stezkách a jiných površích, které by se daly charakterizovat jako "střední". Ale protože nic netrvá věčně, byl jsem nucen vyměnit je za nový model. Vhodnější dobu jsem si nemohl najít; před zimou byly snad všechny boty všude ve slevě a někdy i hodně výrazné. Takže pojďme na recenzi, kterou píše člověk, který měl v životě jediné běžecké boty, tedy osoba na svém místě.

Jak už jsem řekl, doba mi přála. Mohl jsem si dovolit botu, na kterou bych normálně neměl ani za nic. Proto jsem se už při internetové anabázi poohlížel po botách značek, které nepatří mezi ty úplně lidové, hlavně tedy Mizuno, Asics a Salomon. S tím taky souvisel problém jakou botu vlastně potřebuji, silniční, něco mezi nebo krosovou? Přišel jsem na to, že většinu času běhám po zpevněných cestách, maximálně nějaké přeběhy, ale nic dramatického, a když napadne sníh, tak si koupím nesmeky. 

Uvažoval jsem tedy, že něco mezi bude ideál, přesto jsem se pořád nemohl rozhodnout, tak jsem usoudil, že to vymyslím na místě.

Vypravil jsem se tedy do nejmenované prodejny s tím, že prvně se podívám do jedné, pak pojedu do druhé, kde jsem očekával větší výběr, ale kdybych nepořídil, tak se vrátím do původní.

Netrvalo dlouho a uviděl jsem je. Vždycky jsem chtěl hodně výrazné boty a to tyhle rozhodně splňují. A ta cena. Původní 2 650, nynější 1 199. A začal jsem přemýšlet, když je nekoupím teď, tak je může někdo koupit, je tedy přece jenom jeden pár této velikosti atd. atd. Tak jsem si to za chvíli štrádoval k pokladně.

Už jsou doma!

Byl čas je tedy vyzkoušet. Jako testovací okruh jsem zvolil ten můj klasický, tedy většina trasy po silnici, jen asi kilometr po lesní cestě a asi 100 metrů po písčité stezce.

Boty mají rozhodně výrazné tlumení a  pro někoho, kdo přejde z bot tvrdých jako štolverk, je to pořádný rozdíl, skoro jak bych běžel po obláčku :D

Co je ale příjemně měkké na tvrdém povrchu, je až nepříjemně měkké na měkkém povrchu. Když se prostě sečte tlumení boty a povrch, tak značně utrpí efektivita běhu; je to jako běžet v písku, i když běžím po relativně pevné cestě.

O to víc jsem byl zvědavý, jak si povede bota právě v písku a nestabilním podloží. No není to žádná hitparáda, ale je to jako chtít po formuli, ať má vlastnosti Jeepu. Přesto má ale bota slušnou přilnavost směrem z kopce. Nahoru občas trochu podklouzne, ale dolu působí stabilně a robustně.

S tím taky souvisí její pohodlí. U předchozích bot jsem měl problém, že u běhu nad deset kilometrů mě trochu začínaly bolet kotníky a někdy i kolena, o tom u těchto bot nemůže být ani řeč. Jsou jako stvořené pro dlouhé silniční výběhy, přičemž pořád působí stejně pohodlně a gel v podrážce se zřetelně (fakt to jde cítit) přizpůsobuje vašemu chodidlu.

Zátěžový test

Boty jsem podrobil 15 km běhu různorodým prostředím, od asfaltu, přes kamenité stezky, výběhy lesem až po bláto. Test trochu znehodnotily špatně zvolené ponožky, které mě po namočení kousaly. Boty tedy na škále od 1 do 10 dopadly následovně:

O silnici už jsem mluvil, tam boty prostě šlapou. Po ušlapané lesní cestě je běh pohodlný, ale běh je trochu náročnější. Do kopce nastává ale problém, do bot musíte hodně šlapat, boty také občas podklouznou. Prozatím jsem boty netestoval na kluzkých kamenech a podobně, ale myslím si že to nebude žádná sláva. Zato z kopce v pořádně vrstvě bláta mě boty vysloveně překvapily. Působí stabilně a skvěle drží stopu, prostě příjemné překvapení. Prodyšnost a vhodnost do náročných podmínek spolu úzce souvisí. Boty jsou prodyšně, kryje je totiž jenom síťka, běhat ve sněhu v nich ale logicky nepůjde. Mám ale dojem, že boty budou skvěle vysychat, proto se v teplém počasí rozhodně nemusíte vyhýbat kalužím.

Celkově vypadají Asics Gel Equotation 7 na určitě vhodnou tréninkovou botou na středně dlouhé výběhy ve zpevněném terénu, ale neztratí se taky v lehkém terénu, což u kovaných silniček jenom potěší. A co se týče vzhledu, za mě určitě 10/10. Takže po prvních 50 km je mé hodnocení

Zatím.

Fünfzehn!

Ano, popis mých dlouhých běhů bude označen vzdáleností v kilometrech v němčině a ne, nevím proč :D

Dnešek se tedy odehrál na trase (samozřejmě náhodně naklikané) v prostředí, kde jsem ještě nikdy nebyl. A když říkám, že vůbec, tak myslím vůbec. Vydal jsem se na sever.

Odkaz zde

Už na začátku jsem udělal jeden velký podvod, svezl jsem se šalinou na konečnou v Řečkovicích (asi 3 km). Důvody jsou však čistě pragmatické, běžet do Řečkovic po hlavní cestě je prostě na h*vno a protože se tam jinak běžet nedá, tak jet šalinou je jediná rozumná možnost. Možná se tam někdo s Kr. pole rád proběhne, ale já nevyhledávám běh po téměř hlavní třídě, kde na Vás každý čumí ze šaliny, každou chvíli musíte dávat pozor, aby Vás něco nepřejelo z vedlejší cesty a navíc je ta cesta nekonečně dlouhá a rovná. Takže prostě do Řečkovic tramvají.

Začínáme během kolem postapokalyptického vojenského prostoru, který bohužel nemám vyfocený (nebudu zastavovat po jednom kilometru), ale jako atmosferické navnadění stál za to. Na přiblížení dávám, alespoň fotky ze street view, dnes bylo ovšem více zataženo, takže depka větší.

Po proběhnutí postapokalyptickou krajinou jsem vběhl do lesa, který rozhodně nevypadal jak po výbuchu bomby, spíš naopak. Na uvítací ceduli přírodního parku Baba se skvěl obrázek zmije, což by byl v létě důvod k otočení, ale dneska mě čekalo jen první (a poslední) pořádné stoupání.

Už z mapy jsem věděl, že na tomto místě mě bude čekat kopec, ale čekal jsem nějaký nářez, to co přišlo, sice bylo zajímavé, ale nikoliv nějak extrémně náročné (možná už jsem tak dobrý (lol)), prostě převýšení asi sto metrů na nějakém půl kilometru.

Zato příroda byla opět fascinující, možná to bylo jemnou mlhou, ale les měl až morbidní atmosféru, všude listí, holé stromy a prostorná stezka s (prozatím) trochou bláta. Profil byl celkem rovinatý s několika krátkými stoupáními.

Celou dobu běhu v tomto prostředí jsem měl dojem, že se nacházím minimálně o 500 výškových metrů výš a ne v 450 m. n. m. Zejména když listnatý les přešel v jehličnatý.

A objevily se výhledy jako tento:

Nebo tento:

To už jsem se pohyboval směrem dolů, po blátě, v silničních botách. Kdo říká, že běh nemůže být adrenalin, tak nikdy neběžel z kopce v deseticentimetrovém blátě s hladkou podrážkou. Ačkoliv jsem čekal, že pojedu až dolů, tak musím říct, že mě boty celkem podržely, ale o tom až v recenzi, která spatří světlo světa již brzy.

A z blátivého lesa přímo do civilizace, konkrétně do vísky Česká, kde mě uvítal celkem vkusný a zajímavě řešený satelit (rozuměj satelitní městečko) a pak přeběh nad dálnicí a musím říct, že když vyběhnete z lesa a za deset minut se prořítíte nad dálnicí, tak to poznáte, dokonce jsem se i zakašlal.

Dále průběh obcí s debilním názvem (Lelekovice) a konečně pryč z civilizace.

Zatímco před chvíli jsem měl pocit, že zdolávám tisícovky, tak teď jsem se nacházel v lužním lese s mokřady, rákosím, vetchým můstkem (nebezpečně se prohnul) a blátem. Bohužel jsem nic nevyfotil a bohužel tento mokřad trval jen velmi krátce. Pak jsem se zase ocitl na technickém singltreku, který vystřídala klasická dvouosobová stezka.

A vyběhl jsem z lesa a čekaly mě, pozor nečekaně, rybníky! Mám na ně ale štěstí. Tentokrát o poznání větší, podle nápisu chovné. Vyfotil jsem pouze první, který byl, jak se později ukázalo, stejně nejhezčí (možná proto, že tam byly kachny :D)

Kolem rybníků vedla extrémně blátivá cesta, která prudce přešla v asfalt a byl jsem zase v civilizaci, konkrétně v Mokré hoře, kde už to znáte. Cestu domů jsem si ještě trochu prodloužil městem (aby všichni viděli, jak jsem zaprasený :-D) a pohádky byl konec. Čas jsem opět příliš neřešil, hlavně kvůli zastávkám na focení, respektive kvůli tomu, že Runtastic neumí udělat pauzu při zastavení. Přesto jsem se zmohl na něco jako finiš, abych to stihl do 90 minut, což se mi povedlo.

Povedlo! Ale než jsem vytáhl mobil uběhlo 10 sekund

Kdybych měl celou trasu hodnotit, tak jedině pozitivně. Terén nebyl tak technicky náročný jako minule, prostředí možná i lepší než minule. Možná bylo na trase celkem hodně civilizace, ale v sobotu ráno stejně nikde moc lidí nebylo. Taky jsem přišel na to, že patnáctka mi vyhovuje víc než dvacítka, takže i co se týče délky byla trasa ideální. Trať, vzhledem k jejímu profilu, můžu doporučit i méně zdatným běžcům, kteří zvládnout uběhnout patnáctku po rovině. Buďte ale připraveni na bláto.

Zatím.

Recept #1

Kuřecí prsa v jogurtové marinádě se špenátem a batáty

Protože blog, kde by nebyl žádný recept není blogem, rozhodl jsem se i já, že zde budu zveřejňovat své kuchařské výtvory. Dnešek bude (už téměř výjimečně) masožroutský, konkrétně bude kuře.

Kuře každý zná, každý ho pořád vaří, mnoha lidem už leze krkem. Já jsem taky neobjevil Ameriku, co se úpravy týče, nezvyklá je spíše kombinace surovin, což u mě naprosto běžné :)

Začneme tedy alespoň 12 hodin předtím, než chceme jíst. Do mísy dáme lžíci oleje (nemusí být olivový), přidejte asi půl kelímku bílého jogurtu a vyšlehejte. Pak přidejte česnek, a protože já zastávám pravidlo, že ani v česneku není dost česneku, takže pokud nejdete na rande, přidejte ho hodně, alespoň 3-4 stroužky, klidně i víc. Marinádu osolte a opepřete a přidejte lžičku kari, hlavně kvůli barvě. A vrhněte se na kuře. 

Očistěte ho, Každé prso rozřízněte napůl (udělejte z jednoho dvě), vložte do marinády, na marinádu vložte folii, marinádu vložte do lednice, lednici zavřete a nechte spát do druhého dne a probuďte ji asi hodinu před plánovaným obědem.

Nevypadá to dvakrát chutně...

Po probuzení kuřete si vezměte do parády batát. Loupat ho můžete, ale nemusíte, záleží na vaší chuti. Důležité je si ale připravit na batát marinádu. Do mísy dejte opět lžíci oleje, přidejte sůl, pepř, sladkou papriku, trochu chilli a tymián. Přidejte batáty, které jste mezitím pokrájeli na hranolky, na misku položte talíř, ujistěte se, že na misce dobře sedí a pořádně protřepte. Malá finta na to, aby byl opravdu každý kus ochucený a nemuseli jste míchat jak šílení (zvlášť praktické, pokud máte malou misku). Navíc, pokud misku s talířem otočíte vzhůru dnem, necháte chvíli odstát, pak rychle otočíte misku a sundáte talíř (hlavně to nevysypte), tak se zbavíte přebytečného oleje. No ale už dost o tomto skvělém vynálezu a jdeme péct batáty.

Teď máte dvě možnosti, buď hodíte batáty do trouby nebo na pánev, já jsem je dělal na pánvi (samozřejmě už bez oleje) a přišlo mi, že se dělají nějak dlouho, ale je to na Vás. 

A na řadu přichází špenát. Pokud seženete čerstvý listový, tak máte štěstí. Pokud seženete zmražený listový (tak jako já), tak se nic neděje. Pokud ale neseženete ani jedno a měli byste dělat protlak, tak se raději se špenátem rozlučte a vymyslete něco jiného. 

Špenát je uprostřed, jasné?

Takže špenát dejte do rendlíku a poduste na troše vody, osolte opepřete a přidejte trochu (hodně) česneku. Počkejte dokud špenát nebude tak akorát a pokud jste fajnšmekr přidejte trochu smetany, ale ne moc (aby nebyl vodnatý). 

Mezitím by měly být batáty hotové. Pokud jste je dělali na pánvi tak je dejte někam do tepla a vzhůru na kuře. Jednotlivá prsa očistěte od přebytečné marinády a opékejte dozlatova. Zbylou marinádu nevyhazujte, je skvělá jako majonéza k hranolkům, 

Tak, teď už to jen všechno pěkně naaranžujte, abyste měli hodně lajků na instagramu, vyfoťte a vzhůru do jídla :-P

Lajky, poďte ke mně!

Protože to má být jakože "fitness"jídlo a já už se dlouho nehrabal v kalorických tabulkách, tak přidávám gramy makro živin:

A na závěr verze pro vegetariány (i vegany). Místo kuřete dejte tofu. Toť vše. A abyste se necítili ochuzeni, zde jsou vaše makra:

A na úplný závěr soupis všech surovin, abyste to měli pěkně pohromadě.

Zítra je den dlouhého běhu, tudíž popis nějaké narychlo sesmolené a pak protrpěné trasy.

Zatím.

Interval aneb Běhání na blbečka

Pokud jste někdy viděli při svém výběhu člověka, který téměř sprintuje a najednou zpomalí o 100 %, tak si nemyslete, že nemůže (i když, to se taky může stát), ale pravděpodobně dělá jednu z nejopomíjenějších částí běžeckého tréninku - intervaly.

Při sestavování intervalového tréninku můžete popustit uzdu své fantazii a poskládat jej tak, aby Vám maximálně vyhovoval. Důležité je však znát své možnosti. Může se Vám stát, že si řeknete: "5 minut rychle? To dám úplně v pohodě." Po minutě budete spílat do nebes a zbytek intervalu pojedete nikoliv podle stopek, ale podle toho, jak můžete a nemůžete (o tom někdy jindy). Je tedy vhodné abyste si někdy vyzkoušeli, kolik minut (nebo kilometrů) zvládnete uběhnout v rychlém, případně středním tempu a taky si vyzkoušeli, co to pro Vás vůbec rychlé nebo střední tempo znamená. Pro mě je v současnosti rychlé tempo pod 3:50 a střední pod 4:30 při jednominutových intervalech, a to je důležité. Je určitě lepší na začátek zvolit větší počet kratších intervalů než několik dlouhých, určitě chápete proč a kdo nechápe, tak ať si to vyzkouší a určitě pochopí. Můj interval pro dnešní trénink vypadal takto:

Na vysvětlenou; celkový čas je 44 minut z toho  je 2x 7 minut rezervováno na rozehřátí a vychladnutí a mezitím se opakuje 15 krátkých, jednominutových intervalů. Jednoduše řečeno 7 minut rozehřátí, minuta rychle, minuta pomalu, to celé 15x a 7 minut na vychladnutí ;-). Důležité je držet tempa, co to dá. U rychlých intervalů to paradoxně nemusí být problém, prostě běžíte na plný plyn, ale u pomalého intervalu můžete mít tendenci zastavit téměř na rychlost chůze, a to by se nemělo stávat. Pozitivum je, že mě se daří víceméně dodržovat intervaly a někdy i sám sebe překvapím, že jsem běžel rychleji, než jsem chtěl.

Pro začátečníky bych doporučil nějaký opravdu základní interval následujícího typu:

Prostě dostatečný čas na rozehřátí (můžete postupně zrychlovat) a potom například 5 intervalů, které nebudou rychlé, prostě jenom zrychlíte tak, aby jste zřetelně pocítili rozdíl mezi jednotlivými intervaly. A samozřejmě dostatečný čas na vychladnutí. Příště, pokud jste měli pocit, že byl trénink snadný, tak raději přidejte počet intervalů nebo zrychlete, než abyste běhali delší intervaly, na to bude času dost.

Malou nevýhodou může být, že na intervaly budete téměř určitě potřebovat chytrý telefon a nějakou aplikaci, která Vám řekne, kdy zrychlit a naopak (o intervalech bez pevných časů někdy jindy). Z vlastní zkušeností vím, že Android i WP mají takové aplikace (iOS určitě taky). Existuje samozřejmě také možnost odpočívání v trackeru, ale bohužel tato možnost většinou nebývá v základní, neplacené verzi.

A v neposlední řadě, interval má tu obrovskou výhodu v tom, že Vám dokáže znovu oživit trať, na které znáte každý šutr :-).

Tak vzhůru do běhání na blbečka.

Trochu větší kruháč

Úterý je dnem silového běhu, tudíž dnem nejhorším.

Je to tak, silový běh je nejnáročnější součástí mého tréninku. Částí, která má zabezpečit schopnost střídat aerobní a anaerobní zatížení, tedy zátěž na hranici tepové frekvence nebo silového charakteru a klasického běhu, jak ho známe všichni. Nemusím předstírat, že tato schopnost není mou nejsilnější stránkou, upřímně se divím, že jsem se ještě nepoblil a dnešek nebyl výjimkou.

Pro dnešní zatažené, 10stupňové ráno (!) jsem ale zvolil jinou strategii než v předchozích tréninzích. Předtím jsem doběhl na jedno místo a tam dělal všechno, co jsem si naplánoval. Dneska jsem si udělal velký kruháč (sice jenom jednou dokola) s třemi stanovišti. 

Stanoviště #1: shyby 

Klasika. Prováděná na dětské prolézačce zajímavého profilu, tedy kruhového. Co se týče počtu opakování, tak žádná sláva - 5x10 opakování, holt jsem už dlouho shyby nedělal. Možná si říkáte, jak shyby ovlivňují následující běh; no u mě přímo dramaticky. Když totiž udělám nějaký cvik na ruce, tak vůbec potom nemůžu běžet, prostě se všechna krev naleje do ruk a nohy tuhnou. Tedy mírným poklusem na další stanoviště.

Stanoviště #2: sprinty do kopce

Hlavní část silového běhu, jeho zlatý hřeb. Jediné, co potřebujete, je alespoň 50 metrový (raději 100 metrový) kopec rozumného sklonu. Co je rozumný sklon musíte posoudit sami. Já jsem našel v Brně několik rozumných kopců, pro dnešek jsem zvolil tento, který můžete vidět na selfíčku :D

U sprintů je důležitá jedna věc: nahoře musíte být zadýchaní, a to že hodně. Pokud nahoře nefuníte jak lokomotiva, tak děláte něco špatně. Prostě musíte jet naplno, a pokud jedete naplno, tak budete funět, i když máte sebelepší kondičku. Tečka. Těchto cca 70-80 metrových kopečků jsem si dal 6 s minimální pauzou, tzn. nahoru, dolů chůzí vydýchat a hned zase nahoru.

Pokud poslední kopec už nemůžete vysprintovat a i když si myslíte, že sprintujete, tak se pohybujete rychlostí chůze, tak jste to dělali správně a můžete se přesunout na další stanoviště. Já jsem to očividně dělal správně, tak jsem na další stanoviště půlku běžel a půlku šel. 

Stanoviště #3: kliky

Pěkně na kopečku v lese, s výhledem na kus Brna si dáme 5x15 kliků na mokrém jehličí (vzhledem k tomu, že metr ode mě bylo psí hovno, tak nevím jestli mokrém od deště :-/). No nic. Kliky snad nemusím vysvětlovat, preferuji kratší pauzu mezi sériemi, zhruba 40-60 sekund. A pak pěkně domů, alespoň 10 minut během. Doma se málem pobliju, ale přesto je to super.

Tak zatím.

Výhled z klikového stanoviště