Nový blog na starém blogu

Complex? co?

Fit? Už není. Ambice vytvořit vlastní cvičební super program, který by byl super v tom, že by byl lepší než všechny ostatní (přirozeně), mě opustil stejně rychle, jak mě napadl. Stejně tak rychle jsem opustil tento blog se směšným skórem 8 článků, nulovou čteností, a přesto s pocitem vyčerpanosti tématu, což je jasný důkaz, že tudy cesta nevede. Co jsem tedy dělal tuto dlouhou dobu?

Nic. Celkem nic, Tedy nic, co se sportu týče. Ačkoliv se mohlo zdát, že splňuji profil dokonalého závisláka, který prostě nemůže přestat sportovat, opak je pravdou. Všechno vzalo za své tak náhle, jak přišlo a já po dobu 7 měsíců hledal opět odpověď na dně sklenice, toužil se stát lvem salónů, poznal, že karma existuje (škola), chtěl se na všechno vy*rat a začít nový život za La Manchem. 

Nakonec jsem po (ne)důkladné anabázi skončil tady, přičemž jsem se přirozeně chtěl opět dostat do formy. Ovšem motivace vázla. Vázla velmi vážně. Měl to zlomit až Spartan race, na němž jsem sice nezávodil, ačkoliv jsem původně chtěl, neboť jsem tvrdil, že se do té doby stihnu připravit (možná). Nestihl. Tak jsem se tam vypravil alespoň jako čumil doufaje, že mě pohled na všechny ty funící, zablácené osoby dostatečně motivuje. A povedlo se. Už za pár dnů jsem se vypravil na trať, na které jsem svého času trhal asfalt :P a byl to sice průser, ale menší, než jsem předpokládal.

Pokud si dobře pamatuji, tak jsem to uběhl v kuse, ale víc bych neuběhl ani za nic. Nutno taky podotknout, že v rychlejších časech jsem kdysi běhal 5k... smutný pohled.

Ale nepřestal jsem. Problém běhání po takové době je ten, že každý běh je až moc krutý. Kolikrát jsem si chtěl dát jenom takový pohodový výklus, jenomže ona v pohodě by byla jenom chůze. První běhy tedy byly na krev. Nebyl jsem schopný běžet nějakou delší vzdálenost. Odcházely mi nohy, plíce a z každého běhu mi bylo fyzicky špatně. Ale nakonec jsem se dostal pod 30 minut na pětce, což jsem bral jako obrovský úspěch, což zní až směšně :-P

Přesto jsem se stále bál, že bych mohl zase přestat a protože moc nedokážu dělat něco jen tak, musel jsem najít silnější motivaci, a protože na Spartan se ještě nešlo přihlásit,tak jsem se přihlásil na Brněnskou desitku (na truc mé spolubydlící, která se tam ještě nepřihlásila :-P). 

Takže motivace by byla a myslím, že i dostatečně silná (přece jen jsem do toho vrazil startovné že), a protože se nespokojím jen tak s tím, že to uběhnu a musím mít nějaký nereálný cíl, takže stanovuji, že skončím v TOP10; v dobách své největší slávy (lol) bych se umístil cca. na nějakém 30. místě, takže prostě v TOP10 mezi atlety a párátkovýma nohama budu (snad do té doby nebudu mít taky párátkové nohy).

Tento blog bude tedy tréninkovým deníčkem, který bude zaznamenávat můj postup na první běžecké závody. Samozřejmě, že si nekoupím nějakou chytrou knížku za pětikilo, která mě naučí běhat nebo neobjednám nějaký super tréninkový plán od "profíka", ale protože jsem vlk samotář, vymyslím si svoje know-how, se kterým se tady budu (ochotně) dělit. 

A protože jsem prošvihl opravdový začátek mého snažení, začneme hned zítra (28. 11. 2015 pozn. aut.) pěkně zostra - dvacítkou v terénu ;-)

Ale ještě předtím se můžete těšit na vykecávačku vol. 2...

Zatím