Tréninkový log #6 - Novoroční trénování

Poslední článek o běhání jsem napsal 31. 12. To je bída...

Ale mám na běhání čas. Až se divím, že ten čas mám, nebo ještě líp, že si ho umím udělat. Dva dny do státnic, ke kterým ani ve výsledku nemusím jít (edit. půjdu k nim) a můžu jít hned na pracák, přesto si ten čas najdu. Ono spíš bych to bez nějakého odreagování těžko zvládal. Tak se pojďme podívat na to, co jsem v prvních novoročních dnech dělal či nedělal.

Prvně bych začal předsevzetími. Na všech obou dvou blozích, které sleduju se hned v prvních dnech nového roku objevil článek s předsevzetími a i když se jedná o blogy v podstatě rozdílné, tak články byly skoro stejné. Já vám tady rozhodně nebudu moje novoroční tužby vypisovat, a to z důvodu a) pokud bych je nesplnil, vypadal bych jak blb, b) stydím se za ně (nebo taky c) žádné nemám). Ale nebojte se, dal jsem si předsevzetí a mám je napsané na papírku, který je pečlivě uschován, takže se ho nesnaž hledat Nikolo! :D

Ale zpět k tomu hlavnímu, tedy k mému tréninku. Hned od boku vypálím, že to nebyla žádná sláva. Udělal jsem si totiž běhací pauzu, která vůbec nebyla plánovaná, a se kterou vůbec nejsem spokojený. Přesněji, byl jsem běhat 26. 12. a pak až 4. 1. Důvody jsem již nastínil v měsíčním shrnutí za prosinec. Důsledky ale byly o to horší. Forma jakoby uplavala, a tak jsem musel zcela překopat tréninkové plány a budu se muset smířit s tím, že za leden to nebude žádná sláva. No ale vezměme si to den po dni.

4. ledna 2016
Na nastartování jsem si dal pětku, abych si ověřil, jak na tom jsem. I když čas nebyl úplně z nejhorších (25 min), tak pocity byly značně horší. Strašně mi tuhly nohy, blbě se mi dýchalo, prostě trochu peklo. Ten týden a něco špatné životosprávy a nulového pohybu prostě šel poznat. A abych nezapomněl byl to běh ve velmi akčních povětrnostních podmínkách - asi -6°C a sněžení.

6. ledna 2016
Po jednom dni odpočinku jsem se rozhodl, že už jsem dostatečně rozběhaný, takže můžu vyrazit na delší běh, na desítku. Trasu jsem stanovil do Soběšic po turistické značce (přes můj neoblíbený kopec) a do Řečkovic po cyklostezce. Kopec jsem opět nepokořil, ale na mou obhajobu, na cestě byla vrstva ušlapaného klouzavého sněhu. Kolem Soběšic to už fakt byl průser, normálně jsem byl na sebe naštvaný a říkal si, že to není možné. No s vypětím všech sil jsem se dobelhal domů v čase hodina a něco.



7. ledna 2016
Co tě nezabije, to tě posílí, takže už další den jsem si to pelášil ve sněhu. Po poslední fiasku jsem musel zásadně překopat tréninkový plán, a tudíž jsem stanovil tento týden a pár dní jako aklimatizační, při kterém budu běhat trasy 5-10 km mírným tempem, kolem 5:30/km. No hned první běh mě pěkně vyfackoval. I když jsem běžel jak pos*aný, tak se mi běželo tak blbě jako už dlouho ne. Hlavně kvůli bolesti pravého stehna a levé kyčle (teda opačně :)), a tak přišla další modifikace - před tréninkem se důkladně rozcvičovat. Ono totiž běžet v teplotě pod bodem mrazu není úplně med, hlavně když jste nerozehřátí. Takže si zapište - před každým během se rozhýbat a před během v mrazu se pořádně rozhýbat!

8. ledna 2016
Na tento den jsem měl naplánován bazén nebo běh. Kvůli časové náročnosti jsem bazén odsunul na sobotu a dal si běh. Jak jsem se poučil z minula, tak jsem se pořádně rozehřál, dal si pár stovek metrů úplně volně, pár prvků z běžecké abecedy a vydal jsem se na plánovány 5km běh. A běželo se mi tak dobře, že jsem si dal sedm. No prostě sto ku jedné oproti předchozímu dni.

9. ledna 2016
Tento den měl být dnem bazénu. Tak jsem pěkně v 6 vstal abych mohl být na 8 na bazénu. Jak jsem vylezl ven, tak jsem málem zabil. Náledí. Přemýšlel jsem, jestli asi pojede autobus nebo jsou silnice posolené. Autobus se blížil krokem, zabrzdil, stále jel, kola se netočila, narazil koly do obrubníku, zastavil se. Několikrát se pokoušel rozjet a poté řidič ohlásil, že v tomhle nikam nejede. Takže odpočinkový den.

10. ledna 2016
A máme tady dnešek. Celý den jsem byl neuvěřitelně nervozní a nasraný, že ještě nemám známku ze zkoušky, že jsem se rozhodl, že to zničím a překonám svůj rekord na pětce. Namotivovaný jsem byl až hrůza. První kilometr šel podle plánu, Trhal jsem asfalt až do té chvíle, kdy asfalt skončil. Pak jsem vběhl do 5centimetrové sra*ky, ve které se fakt rekordy zdolávat nedaly, tak jsem zpomalil a vydal se na další pohodový jogging. Nakonec jsem se zastavil na sedmi kilometrech za 36 minut, což je lepší než jsem čekal a běželo se mi taky dobře.

No a to je vše, plány do dalších dní jsou nejisté. Poslední dny před státnicemi bych chtěl, co nejvíc opakovat, ale stejně myslím, že se chvilka najde, když tak vstanu dřív :)

Co říci na závěr? Možná vám přišlo, že takový článek je jenom moje vykecávačka, která vás asi ani moc nebavila, ale ono z toho přece jen něco plyne. Plyne z toho schopnost rychle reagovat na situace, adekvátně měnit plány a hlavně ty plány vymýšlet. To byl hlavní smysl tohoto článku (nebo spíš se to ukázalo jako hlavní smysl článku :)) On vám totiž může tréninkový i ten osobní život může přinést situace, na které jste nebyli připraveni a které nejsou zrovna příjemné, ale vy to nemusíte za každou cenu lámat přes koleno, ale spíš zanalyzovat nastalou situaci a přijít na to, jak ji vyřešit, třeba oklikou, třeba úplně nějak jinak, ale měli byste ji vyřešit. Možná se stane, že ji nevyřešíte správně, alespoň už po druhé stejnou chybu neuděláte. Ale už dost moralizování a chytrých řečí :) Vy sami víte, jak to nejlíp udělat. A kdyby ne, tak vám poradím jedno: Jdi běhat vole!