Fünfzehn!

Ano, popis mých dlouhých běhů bude označen vzdáleností v kilometrech v němčině a ne, nevím proč :D

Dnešek se tedy odehrál na trase (samozřejmě náhodně naklikané) v prostředí, kde jsem ještě nikdy nebyl. A když říkám, že vůbec, tak myslím vůbec. Vydal jsem se na sever.

Odkaz zde

Už na začátku jsem udělal jeden velký podvod, svezl jsem se šalinou na konečnou v Řečkovicích (asi 3 km). Důvody jsou však čistě pragmatické, běžet do Řečkovic po hlavní cestě je prostě na h*vno a protože se tam jinak běžet nedá, tak jet šalinou je jediná rozumná možnost. Možná se tam někdo s Kr. pole rád proběhne, ale já nevyhledávám běh po téměř hlavní třídě, kde na Vás každý čumí ze šaliny, každou chvíli musíte dávat pozor, aby Vás něco nepřejelo z vedlejší cesty a navíc je ta cesta nekonečně dlouhá a rovná. Takže prostě do Řečkovic tramvají.

Začínáme během kolem postapokalyptického vojenského prostoru, který bohužel nemám vyfocený (nebudu zastavovat po jednom kilometru), ale jako atmosferické navnadění stál za to. Na přiblížení dávám, alespoň fotky ze street view, dnes bylo ovšem více zataženo, takže depka větší.

Po proběhnutí postapokalyptickou krajinou jsem vběhl do lesa, který rozhodně nevypadal jak po výbuchu bomby, spíš naopak. Na uvítací ceduli přírodního parku Baba se skvěl obrázek zmije, což by byl v létě důvod k otočení, ale dneska mě čekalo jen první (a poslední) pořádné stoupání.

Už z mapy jsem věděl, že na tomto místě mě bude čekat kopec, ale čekal jsem nějaký nářez, to co přišlo, sice bylo zajímavé, ale nikoliv nějak extrémně náročné (možná už jsem tak dobrý (lol)), prostě převýšení asi sto metrů na nějakém půl kilometru.

Zato příroda byla opět fascinující, možná to bylo jemnou mlhou, ale les měl až morbidní atmosféru, všude listí, holé stromy a prostorná stezka s (prozatím) trochou bláta. Profil byl celkem rovinatý s několika krátkými stoupáními.

Celou dobu běhu v tomto prostředí jsem měl dojem, že se nacházím minimálně o 500 výškových metrů výš a ne v 450 m. n. m. Zejména když listnatý les přešel v jehličnatý.

A objevily se výhledy jako tento:

Nebo tento:

To už jsem se pohyboval směrem dolů, po blátě, v silničních botách. Kdo říká, že běh nemůže být adrenalin, tak nikdy neběžel z kopce v deseticentimetrovém blátě s hladkou podrážkou. Ačkoliv jsem čekal, že pojedu až dolů, tak musím říct, že mě boty celkem podržely, ale o tom až v recenzi, která spatří světlo světa již brzy.

A z blátivého lesa přímo do civilizace, konkrétně do vísky Česká, kde mě uvítal celkem vkusný a zajímavě řešený satelit (rozuměj satelitní městečko) a pak přeběh nad dálnicí a musím říct, že když vyběhnete z lesa a za deset minut se prořítíte nad dálnicí, tak to poznáte, dokonce jsem se i zakašlal.

Dále průběh obcí s debilním názvem (Lelekovice) a konečně pryč z civilizace.

Zatímco před chvíli jsem měl pocit, že zdolávám tisícovky, tak teď jsem se nacházel v lužním lese s mokřady, rákosím, vetchým můstkem (nebezpečně se prohnul) a blátem. Bohužel jsem nic nevyfotil a bohužel tento mokřad trval jen velmi krátce. Pak jsem se zase ocitl na technickém singltreku, který vystřídala klasická dvouosobová stezka.

A vyběhl jsem z lesa a čekaly mě, pozor nečekaně, rybníky! Mám na ně ale štěstí. Tentokrát o poznání větší, podle nápisu chovné. Vyfotil jsem pouze první, který byl, jak se později ukázalo, stejně nejhezčí (možná proto, že tam byly kachny :D)

Kolem rybníků vedla extrémně blátivá cesta, která prudce přešla v asfalt a byl jsem zase v civilizaci, konkrétně v Mokré hoře, kde už to znáte. Cestu domů jsem si ještě trochu prodloužil městem (aby všichni viděli, jak jsem zaprasený :-D) a pohádky byl konec. Čas jsem opět příliš neřešil, hlavně kvůli zastávkám na focení, respektive kvůli tomu, že Runtastic neumí udělat pauzu při zastavení. Přesto jsem se zmohl na něco jako finiš, abych to stihl do 90 minut, což se mi povedlo.

Povedlo! Ale než jsem vytáhl mobil uběhlo 10 sekund

Kdybych měl celou trasu hodnotit, tak jedině pozitivně. Terén nebyl tak technicky náročný jako minule, prostředí možná i lepší než minule. Možná bylo na trase celkem hodně civilizace, ale v sobotu ráno stejně nikde moc lidí nebylo. Taky jsem přišel na to, že patnáctka mi vyhovuje víc než dvacítka, takže i co se týče délky byla trasa ideální. Trať, vzhledem k jejímu profilu, můžu doporučit i méně zdatným běžcům, kteří zvládnout uběhnout patnáctku po rovině. Buďte ale připraveni na bláto.

Zatím.