Trochu větší kruháč

Úterý je dnem silového běhu, tudíž dnem nejhorším.

Je to tak, silový běh je nejnáročnější součástí mého tréninku. Částí, která má zabezpečit schopnost střídat aerobní a anaerobní zatížení, tedy zátěž na hranici tepové frekvence nebo silového charakteru a klasického běhu, jak ho známe všichni. Nemusím předstírat, že tato schopnost není mou nejsilnější stránkou, upřímně se divím, že jsem se ještě nepoblil a dnešek nebyl výjimkou.

Pro dnešní zatažené, 10stupňové ráno (!) jsem ale zvolil jinou strategii než v předchozích tréninzích. Předtím jsem doběhl na jedno místo a tam dělal všechno, co jsem si naplánoval. Dneska jsem si udělal velký kruháč (sice jenom jednou dokola) s třemi stanovišti. 

Stanoviště #1: shyby 

Klasika. Prováděná na dětské prolézačce zajímavého profilu, tedy kruhového. Co se týče počtu opakování, tak žádná sláva - 5x10 opakování, holt jsem už dlouho shyby nedělal. Možná si říkáte, jak shyby ovlivňují následující běh; no u mě přímo dramaticky. Když totiž udělám nějaký cvik na ruce, tak vůbec potom nemůžu běžet, prostě se všechna krev naleje do ruk a nohy tuhnou. Tedy mírným poklusem na další stanoviště.

Stanoviště #2: sprinty do kopce

Hlavní část silového běhu, jeho zlatý hřeb. Jediné, co potřebujete, je alespoň 50 metrový (raději 100 metrový) kopec rozumného sklonu. Co je rozumný sklon musíte posoudit sami. Já jsem našel v Brně několik rozumných kopců, pro dnešek jsem zvolil tento, který můžete vidět na selfíčku :D

U sprintů je důležitá jedna věc: nahoře musíte být zadýchaní, a to že hodně. Pokud nahoře nefuníte jak lokomotiva, tak děláte něco špatně. Prostě musíte jet naplno, a pokud jedete naplno, tak budete funět, i když máte sebelepší kondičku. Tečka. Těchto cca 70-80 metrových kopečků jsem si dal 6 s minimální pauzou, tzn. nahoru, dolů chůzí vydýchat a hned zase nahoru.

Pokud poslední kopec už nemůžete vysprintovat a i když si myslíte, že sprintujete, tak se pohybujete rychlostí chůze, tak jste to dělali správně a můžete se přesunout na další stanoviště. Já jsem to očividně dělal správně, tak jsem na další stanoviště půlku běžel a půlku šel. 

Stanoviště #3: kliky

Pěkně na kopečku v lese, s výhledem na kus Brna si dáme 5x15 kliků na mokrém jehličí (vzhledem k tomu, že metr ode mě bylo psí hovno, tak nevím jestli mokrém od deště :-/). No nic. Kliky snad nemusím vysvětlovat, preferuji kratší pauzu mezi sériemi, zhruba 40-60 sekund. A pak pěkně domů, alespoň 10 minut během. Doma se málem pobliju, ale přesto je to super.

Tak zatím.

Výhled z klikového stanoviště